SPOLEK PRO VPM - archivní verze - nový web je vets.cz

  Ráno sa budíme v kasárnách v Ypres (Ieper). Belgické mesto Ypres má dnes cca 35.000 obyvateľov. Počas prvej svetovej vojny bolo miestom intenzívnych a krutých bojov medzi Nemcami a vojskami Dohody. Neutralitu Belgicka garantovala Veľká Británia a ofenzíva Nemcov cez Belgicko (podľa Schlieffenovho plánu) mala za následok vstup Británie do vojny. Nemecká armáda obkľúčila Ypres z troch strán a ostreľovala ho počas celej vojny. Aby sa spojenecké armády dostali z „Yperského salientu“ (výbežok), podnikli s ťažkými stratami protiútok . V prvej bitke pri Ypres (31.októbra – 22.novembra 1914) Spojenci mesto dobyli z nemeckých rúk. V druhej bitke (22.apríla – 25.mája 1915) použili Nemci prvýkrát na západnom fronte bojový plyn (na východnom fronte ho predtým použili proti Rusom pri Bolimove 3.januára 1915). Plyn, ktorý použili, bol chlorin; horčičný plyn zvaný aj yperit v okolí Ypres použili prvýkrát na jeseň 1917. Tretia bitka o Ypres (21.júla – 6.novembra 1917) je známa aj pod menom Bitka o Passendale a Briti, Kanaďania, Austrálčania, Novozélenďania a Francúzi v nej mali ťažké straty. 

   Snídáme v milé a útulné hospůdce v obci Lido/Vlamertinge nedaleko Ypres (kromě jiného skvělé belgické sýry šunku a úžasně chutnající máslo). Zde se za námi dostavil i starosta obce, pohovořili jsme s ním na téma výstavba v obci a válečný materiál ukrytý pod zemí. Místní obyvatelé jsou zvyklí na nálezy nevybuchlé munice, min, lidských pozůstatků, ale i funkčních střel s otravným plynem. A každý týden krajem projíždí pyrotechnická služba Belgické armády a sbírá a poté likviduje všechen nalezený nebezpečný vojenský materiál. Jako neuvěřitelné se nám zdá, že místní nalezený materiál ukládají u sloupů elektrického vedení u cesty co nejblíže od místa nálezu. Zde si jej vyzvedne již zmíněná jednotka po telefonickém oznámení. Za celý rok se takto vysbírá  - i po více než osmi desetiletích! – zhruba 200 tun munice ročně.  

    Odjezd na hřbitov do města Adinkerque, kde jsme si uctili památku zde pohřbených 40 vojáků bývalého Československa. Příchod na toto malé pohřebiště měl velmi důstojný průběh neb mírný vítr od moře držel státní vlajky stále rozvinuté a z nedaleké obce po celou dobu zněl zvuk zvonů svolávající na nedělní dopolední mši svatou. V Adinkerque jsou pohřbeni vojáci, jenž padli při blokádě obklíčené německé skupiny o počtu 22.000 vojáků v roce 1944. Zde jsme se dověděli další podrobnosti o péči o válečné hroby a historii s výměnou území, prodeji pozemků, pronájmu a finančních odměnách za nalezená těla zesnulých vojáků po 1. světové válce. Je nutno podotknout,že správa hřbitova zajistila vyvěšení státních vlajek České a Slovenské republiky na zdejších stožárech...tímto jí děkujeme!

   Následně si v městečku De Panne (družba se slovenským Hlohovcem), kde na nás již čekal vojenský přidělenec pro Belgické království, prohlížíme velký hřbitov belgických vojáků z obou světových válek. Nesmíme, ale opomenout zmínit, že celý dnešní den nás provázela paní Milena Kolaříková z Ypres. Její znalosti neznaly konce a byly neocenitelné. Své funkce průvodkyně se zhostila s velkou vervou a nutno podotknout, že její účast na tomto zájezdu je nepostradatelná, ještě jednou jí děkujeme!

   Následoval přesun podruhé do Dunkerque, kde jsme shlédli výstavu k 70.výročí Operace Dynamo - evakuace 380.000 britských a francouzských vojáků do Velké Britanie na přelomu května a června 1940 z obklíčení, do kterého  je dostal svým rychlým postupem německá armáda. Výstavu jsme zhlédli až druhý den, neboť zájem  předcházející den byl obrovský. Ale byla i zde tématická výstava věnovaná 1.samostatné obrněné brigádě, jenž se stala v oblasti Dunkerque symbolem osvobození od německého útlaku. Poté byla krátká možnost navštívit město, při které velká část výpravy využila příležitost navštívit britskou bojovou loď: HMS Monmouth, která kotvila v přístavu. A ta se včera svými salvami z palubních děl přidala k oslavě výročí Operace Dynamo. Část výpravy se vydala nafotit nově pojmenovanou ulici:  proč to, čím je zvláštní tato ulice? Při příležitosti tohoto výročí byly  totiž vzpomínány i zásluhy velitele obléhání Dunkerque v roce  1944/1945, jímž nebyl nikdo menší jako generál Alois Liška. Proto od dnešního dne je nedaleko pevnosti u přístavu, nová ulice s jeho jménem. 

   Poté jsme se přesunuli do vesničky Wormhout, kde bylo na již dnes neexistujícím zámečku Hlavní velitelství gen.Lišky. Na těchto místech proběhlo dne 9.5.1945 podepsání kapitulace německých vojsk generálem Frisiem, jenž velel obklíčeným jednotkám se velmi nezamlouvalo podepisovat úplnou kapitulaci s gen .Liškou. Jeho nenávist k statečným Čechoslovákům, sice byla veliká, ale spojenecké velení plně a rádo spoléhalo na československé jednotky umístěné v této oblasti. Nejednalo se jen o nějaké udržení obklíčených Němců v okolí Dunkerque, ale hlavně o ochranu jedné z hlavních invazních cest do Evropy, kterou svým odhodlaným střežením uhájili před výpady silného německého uskupení. Touto cestou se hrnula nezadržitelně spojenecká invazní vojska hlouběji do Evropy, později zde dokonce vedl naftovod. Připomněli jsme si dvě velké bitvy, které zde proběhli  v říjnu a listopadu 1944 v režii československých jednotek a způsobili německé straně vážné ztráty.  Nutno podotknout, že obzvláště druhá měla tragický průběh i pro naše jednotky. Ztráty ale byly veliké i na straně nepřítele. Což svědčí o tom, že nelze hovořit jak je dnes zvykem o tom, že naše jednotky „jen“ držely Němce v obklíčení.

   Odtud  jsme se přesunuli na vzdálený horizont do města Cassel, který se nachází pod vrcholem, dominantou celého kraje ve výšce celých 60 metrů nad mořem. Cestou do Casslu jsme se zastavili v místech nouzového přistání Františka Fajtla, který se pak oklikou přes Španělsko, šťastně dostal zpátky do Velké Británie. Nám obyvatelům hornatých Čech. Moravy a Slovenska tato výška vyvolá lehký úsměv na tváři, ale ve zdejších poměrech, kdy je průměrná výše pevniny cca 5-10 metrů nad mořem, je toto místo strategickým bodem! Proto se o Cassel tvrdě bojovalo a německé dělostřelecké baterie ostřelovaly odtud i Dunkerque. Po krátké prohlídce tohoto typicky francouzského města jsme navštívili místa, kde v roce 1944 československá vojska oslavovala dne 11. 11. 1944 Den válečných veteránů. A na závěr návštěvy tohoto města proběhl již poslední pietní akt u hrobů československých obětí z bitvy  28.10.1944. Po vřelém rozloučení s naším vzácným hostem panem voj. atašé a jeho paní, se k naší skupince připojil jeden místní obyvatel a svěřil se nám se svou vzpomínkou, jak ve svých 10 letech viděl pohřbívání válečných obětí německou armádou. Nejednalo se o naše vojáky, ale o spojenecké. Na závěr připojil vřelou a očividně ojedinělou a stále živou vzpomínku na dny osvobození města, kdy obyvatelé města v roce 1944 sledovali přibližující se tankové jednotky. A vůbec netušili co je čeká. Němci, Američani nebo snad Angličané? Jaké však bylo jejich překvapení, když po krátkém boji zjistili, že jejich osvoboditeli se stali Kanaďané a Čechoslováci! Dle tvrzení místního občana dodnes rádi obyvatelé města Cassel vzpomínají na československé jednotky v dobrém, a někteří i navštívili Českou republiku a vyjadřují se o ní s uznáním.  

    Poté následoval návrat do kasáren belgické armády v městě Ypres. Tato základna je hlavním logistickým centrem belgické armády a naším dočasným a milým domovem. Nachází se nedaleko ,,Malé brány“ města Ypres, takže po krátkém odpočinku vyrazila větší část naší  výpravy do města prohlédnout si město, o němž lze říci, že vstalo z popela nebo z mrtvých, neboť neustálé boje a ostřelování ho během čtyř let 1.světové války v podstatě vymazalo z mapy a přeměnilo jen v množství suti, mnoha řad zákopů a doutnajících rozvalin.
Těžké boje a ztráty občanů Velké Británie, Austrálie, Kanady a Nového Zélandu v bojích u Ypres připomíná i památník Meninská brána, kde se každý den ve 20.00 hod. koná pietní akt a troubí Last Post – Večerka.