SPOLEK PRO VPM - archivní verze - nový web je vets.cz

Akce Dunkerque – Arras – Ypres 28. 5. - 2. 6. 2010

Den čtvrtý – 1. června

 V 9.00 hod. jsme se společně s vojáky belgických kasáren 1Wm Lemahieua zúčastnili pietního aktu na počest belgického  vlastence Lemahieua, kterého němečtí okupanti popravili v Mauthausenu 11. dubna 1945. Na slavnosti zazněla Last Post, pak česká, slovenská a belgická hymna. Potom se uskutečnilo za účasti belgických vojáků družební shromáždění a výměna dárků mezi velení kasáren a vedení ČSOL.

   O půl jedenácté odjíždíme na túru po polích v Ypres a okolí s průvodcem a výkladem. Navštívili jsme místo sestřelu sgt. Karla Pavlíka, pilota  313. čs. stíhací perutě (který byl sestřelen v těchto místech 5. května 1942 pri operaci Circus 157) a u jeho pomníku jsme položili věnec.Zde je také ukryta schránka (cache) hry geocaching, kterou založil autor k zvýšení návštěvnosti tohoto místa. Což bylo patrné ze zapsaných návštěv v tomto roce.

Dále jsme navštívili několik bojišť a hřbitovů v okolí Ypres (výběžek fronty zvaný Ypres salient) např. Essex Farm, Passendale, Tyn Cot.  V okolí se zachovalo do dnešních dnů ješté několik německých bunkrů. Zajímavě vyřešil pomník britským tankistům manžel naší průvodkyně Mileny Kolaříkové Chris (sám bývalý  britský tankista), který ho vybudoval na vlastní náklady a podle vlastního návrhu: před pomníkem (výška skutečného tanku) je z dlaždic znázorněn obrys tanku a rozmístění osmičlenné posádky.

   Projíždíme i místy, kde byl v dubnu 1915 prvně na západní frontě použit bojový otravný plyn chlorin. Mezi na takový „rytířský“ způsob boje nepřipravenými Kanaďany bylo více jako 2000 obětí...

   Velmi silným dojmem na naši výpravu zapůsobila návštěva pomníku vojenského lékaře, Kanaďana Johna McCrae, autora slavné básně „In Flanders Fields“ (V polích flanderských), kterou napsal v květnu 1915. V těchto místech prováděl v polní nemocnici za nesmírně těžkých podmínek operace zraněných vojáků a sám zemřel později na jiném úseku frontu úplným vyčerpáním, provázeným zápalem plic a krvácení do mozku. Osud tohoto obětavého lékaře a jeho přátel se stal symbolem hrůz jež se odehrávaly nejen v těchto místech v době velké války světové.

John McCrae:  In Flanders Fields

In  Flanders fields the poppies blow
Between the crosses, row on row,
That mark our place; and in  the sky
The larks, still bravely singing, fly
Scarce heard amid the guns below.

We are the Dead. Short days ago
We lived, felt dawn, saw sunset glow,
Loved and werw loved, and now we lie
In Flanders fields.

Take up our quarrel with the foe:
To you from failing hands we throw
The torch; be yours to holds it high.
If ye break faith with us who die
We shall not sleep, though poppies grow
In Flanders fields.

V polích flanderských

V polích flanderských vlčí máky dují,
na hrobech mezi kříži, jež řada za řadou
naše místa značí; a modrou oblohou
skřivánci v letu statečně prozpěvují
téměř přehlušeni palbou dělovou.

My jsme ti mrtví. Ještě před pár dny žili jsme.
V tváři úsvit, v očích západ slunce plamený,
milovali jsme a milováni byli.
A teď náš život ztich
v polích flanderských.

Dál nepřítele za nás bijte každý den.
Naše mroucí ruce házejí vám pochodeň;
držte ji vysoko, ať navždy plane.
Však zradíte-li nás, kdo umíráme,
nebudem spát, byť vlčích máků nachových plápolá moře
v polích flanderských.

(Překlad Milena Kolaříková)

   Na přilehlém válečném hřbitově je i hrob jednoho z nejmladších britských padlých vojínů, který neměl ještě ani 15 let a do britské armády šel jako dobrovolník, patrně s nesprávným údajem data svého narození. Nutno podotknout, že je často navštěvován a jeho pomník stále zdobí čerstvé květiny.

   V Poelkapelle připomíná pomník s černým čápem francouzské letecké eso George Guynemera (53 sestřelů), jenž zmizel po  vzdušném souboji na obloze v okolí obce 11. září 1917; jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Ve vsi St. Julien jsme projížděli kolem památníku „Truchlící vojín“, jenž byl vztyčen na památku 2000 mrtvých z 1. Kanadské divize po prvním německém útoku chlorinem 22.dubna 1915. Tento pomník – vojín se skloněnou hlavou se opírá o obrácenou pušku (dílo sochaře F. C. Clemenshawa z roku 1921)  - je považován za jeden z nejpůsobivějších památníků v Ypres Salient (Yperské předmostí, klín, výběžek).
   V Langemarku jsme se zastavili i na jednom ze čtyř pohřebišť německých vojáků. Zde jich je pohřbeno kolem 44.000 spolu s asi 3000 německými studenty – dobrovolníky, kteří se do války přihlásili spontánně. Z jejich nevycvičených jednotek se po prvním útoku, zachovaly jen mizivé zbytky. V okolí bojoval v řadách německých vojínů i pozdější spisovatel Erich Maria Remarque a hrůzy vojny popsal ve svém románu „Na západní frontě klid.“

   Britský král Jiří V., který navštívil Flandry v roce 1922, vyjádřil svoje dojmy těmito slovy, která jsou odkazem pro současnost i  budoucnost: „Můžeme skutečně říci, že hroby našich mrtvých jsou po celé zemi... Často jsem si kladl otázku, zda by pro příští léta mohli existovat výmluvnější obhájci míru, než toto množství němých svědků válečné zkázy...“
Na mnoha místech jsou kromě identifikovaných padlých hrdinů, u kterých byla jejich jména známá i tisíce neznámých obětí, na jejichž náhrobcích jsou nápisy: „A soldier of The Great War, known to God“  (Vojín Velké války, známý Bohu). V areálu Muzea Tyne Cot jsme si prohlédli expozici a na hřbitově se poklonili památce padlého Kanaďana Náplavu, moravského rodáka.

Den plný dojmů a opravdu silných zážitků uzavřela večeře  v restauraci Cyper na náměstí Grote Markt v Ypres. Podával se vynikající steak z místních belgických ,,modrých krav“ a výborné naložené a dušené maso, o kterém nejen jídelní lístek, ale i obsluha tvrdila, žeje to goulash. Nu jiný kraj, jiný guláš! Ale bylo to vynikající.

Text a foto Jan Kincl a Feďo Vrábel