SPOLEK PRO VPM - archivní verze - nový web je vets.cz

Umístění : Kladno - Dubí na křižovatce ulic od Dubí od Vrapic a od Dříně. Severně od hřbitova.

Nápis na piedestalu: Památce vaší 1914 – 1918
Babáček František, Babáček Jaroslav, Bálek Rudolf, Bártl Karel, Bartoš Václav, Beran Václav, Bezděkovský Karel, Bouška Cyril, Bouška Václav, Brda Václav, Brett Jaroslav, Bureš Antonín, Cajthamel František, Čampulka Karel, Černý Antonín , Dlouhý Karel, Faicl Josef, Faicl Václav, Fichtner Jindřich, Frank Josef, Háček Jindřich , Havelka Jan , Hevak Josef, Hnátek František, Holas Antonín, Holas ?????????, Horký Josef, Hrdlička Jan, Hýk Jan , Javůrek Antonín , Je??l? Josef , ??????a??? Václav, Kozelka Otakar, Krátký Václav, Kratochvíl Antonín, Krejčík Vojtěch, Ksandr Jan, Kymlička Vincenc, Litera Josef, Mašek Josef, Moravec František, Netušil Viktor, Pajskr Josef, Pátek Karel, Pavlíček Alois, Plavec Zdeněk, Poláček Jaroslav, Přistoupil František, Smbdner Viktor, Semenec Rudolf, Slaný Václav, Slepička František, Svoboda František, Šindler Bohuslav, Šípek František, Šťastný Josef, ???cen Ferdinand, Tichý Alois, Tichý Josef, Trousil Karel, Truhlář Alois, Urban Antonín , ???? Miroslav

Hranoly se jmény a daty narození a úmrtí z druhé světové války:

Levý boční hranol:
Doubner Václav 1896 – 1942
Duda Karel 1881 – 1945
Erlebach Josef 1911 – 1943
Fridrich Josef 1899 – 1945
Hlinkovský Jindřich 1886 – 1915
Hodková Růžena 1900 – 1944
Holub František 1901 – 1939
Charvát Jaroslav 1895 – 1945
Jindřich Vladimír 1910 – 1945
Jonáš Rudolf 1912 – 1945
Kalina Jaroslav 1899 – 1945
Kácha Josef 1905 – 1945
Kolmistr František 1907 – 1942
Koula Arnošt 1902 – 1945
Krátký Josef 1906 – 1944
Větrovcová Emílie 1890 – 1944

Pravý boční hranol:
Hanus Zdeněk 1915 – 1945
Krejčík Rudolf 1913 – 1942
Macák Václav 1891 – 1944
Maršner Vladimír 1911 – 1945
Mařík Antonín 1914 – 1944
Maříková Milada 1918 – 1944
Pelc František 1905 – 1945
Procházka František 1884 – 1945
Rosenbaum František 1912 – 1942 (20.12.1912 Dubí okr. Kladno, úředník, svobodný, Kladno 273. Zastřelen 17.6. 1942 na Kobylisské střelnici pozn. autora.)
Semboner Vratislav 1913 – 1945
Schuster Jan 1894 – 1945
Špalek Josef 1915 – 1943
Topinka Václav 1898 – 1944
Topinková Františka 1909 – 1944
Urban Miloslav 1908 – 1942
Vestfál František 1906 – 1945
Vopička Jindřich 1900 – 1945

Nápisy a jména zezadu:
Padlým hrdinům, kteří se nedočkali osvobození naší vlasti, věnují sdružené pokrokové organisace v Dubí 1925

Čermák Antonín
Jirkovský Karel
Kadlus František
Kolka Vojtěch
Maršálek František
Seidl Karel


Souřadnice: 50°9'36.85"N, 014°8'29"E

Popis:
Na piedestalu stojící nakročený vojín (v životní velikosti) s puškou v pravé ruce ( k noze zbraň ) a v levici (v upažení) zřejmě držel žerď, jejíž zbytek je vidět zezadu za postavou lva. Pod jeho levou rukou situován lev jenž svou pravou přední tlapou zašlapuje monarchistický erb .
Vlevo i vpravo od piedestalu jsou pískovcové kvádry do jeho výše popsány jmény.
Autor: Vilém Glos sochař, Klatovy

Poznámka: 
Václav Doubner se narodil 14. srpna 1896. Bydlel v Dubí čp. 292 a pracoval jako zahradník. Zahynul v koncentračním táboře Mauthausen 26. dubna 1942. Je po něm pojmenována ulice v severní části Dubí.
Karel Duda se narodil 26. července 1885 na Dříni. Bydlel nejdříve v Dubí, později na Ostrovci. Pracoval jako dozorce na železnici. Zahynul v koncentračním táboře Terezín 11. května 1945. Je po něm pojmenována ulice v jižní části Dubí.
Josef Erlebach se narodil v roce 1911 v Dubí. Zemřel v roce 1943 jako oběť německého fašismu. Je po něm pojmenována ulice na jihu Dubí.
Josef Fridrich se narodil 11. prosince 1899. Za Protektorátu Čechy a Morava byl vězněn a zemřel v koncentračním táboře Terezín 26. dubna 1945.
Zdeněk Hanuš byl sokolským pracovníkem, který se stal také obětí německé zvůle. Je po něm pojmenována ulice na jihu Dubí.
Růžena Hodková z Újezda pod Kladnem byla jednou z obětí leteckého náletu 21. září 1944 v lese u hřbitovního kostela sv. Jana Křtitele. Byla po ní pojmenována , dnes již zaniklá, ulice v Újezdě pod Kladnem.
František Holub se narodil 11. června 1901. Stal se obětí razie a odvety za zastřelení německého strážmistra Wilhelma Kniesta v Kladně. Zemřel 8. listopadu 1939 v Jilemnici.
Jaroslav Charvát se narodil 27. května 1895. Byl důlním pokrývačem a bydlel v Dubí, čp. 78. Zemřel v koncentračním táboře Terezín 16. května 1945. Je po něm pojmenována ulice na východní straně jižní části Dubí.
Vladimír Jindřich byl učitelem Obecné školy ve Vrapicích a člen Sokola v Dubí. 9. dubna 1945 byl zatčen gestapem a odvezen do koncentračního tábora v Terezíně. Odtud se vrátil 7. května, ale už o týden později, tedy 14. května 1945 zemřel. Je po něm pojmenována ulice v západní části Vrapic.
Rudolf Jonáš se narodil 16. června 1921. Bydlel v Dubí, čp. 472 a pracoval jako poštovní adjunkt. Za okupace byl 4. dubna 1945 zatčen pro ilegální politickou činnost v organizaci Předvoj v Poldině huti. Zemřel v koncentračním táboře Terezín 23. května 1945. Je po něm pojmenován ulice na jihu Dubí.
Josef Kalina se narodil 27. listopadu 1904. Bydlel v čp. 332. Za druhé světové války se zúčastnil odboje proti německým fašistům. Pracoval v ilegální Komunistické straně Československa. Zemřel jako oběť německé zvůle 12. srpna 1944. Je po něm pojmenována ulice v severní části Dubí.
Josef Kácha se narodil 15. března 1905 na Dříni (na dříňském pomníku je u jeho jména uveden rok narození 1921). Bydlel v Dubí, v čp. 467 a pracoval jako strojník. Stal se obětí německého násilí Zemřel 14. května 1945 v Kladně. Po Josefu Káchovi je pojmenována ulice na jihu Dubí.
František Kolmistr se narodil 4. října 1907 v Dubí, kde také bydlel. Pracoval jako zámečník. Za okupace se zúčastnil domácího odboje a zahynul v koncentračním táboře Mauthausenu 5. února 1942. Jeho jméno má ulice v kladenském Podprůhonu.
Arnošt Koula byl soustružník, který se narodil 2. března1902 (na dříňském pomníku padlých je uveden rok 1905). Stal se obětí německého fašismu. Ulice s jeho jménem je pod kopcem s kostelem sv. Jana Křtitele u Dříně.
Václav Macák se narodil 9. října 1891 v Dubí, kde potom také bydlel. Pracoval jako úředník. Svůj život skončil v koncentračním táboře Sachsenhausen 14. září 1944. Jeho jméno má ulice na východě jižní části Dubí.
Vladimír Maršner se narodil 13. září 1911 na Dříni, kde také bydlel. Pracoval jako soustružník. Patří mezi četné oběti druhé světové války. Jmenuje se po něm ulice na Dříni.
Antonín Mařík se narodil 15. června 1914 v Dubí a pracoval jako soustružník.
Milada Maříková se narodila 19. října 1918 v Dubí a pracovala jako příručí. S manželem Antonínem pracovala v ilegálním odboji proti fašistickému  Německu. V únoru 1944 začalo v Kladně opět velké zatýkání. Spolu s Václavem Topinkou a jeho ženou byli zatčeni i Emilie a Josefa Větrovcové, Josef Lébr se svou ženou, Josef Kalina, Bohumil Kouba z Hnidous a manželé  Maříkovi. Následovalo věznění v Praze na Pankráci a imořádný soud. U všech byl vynesen rozsudek smrti. Jedině Kristina Lébrová byla potrestána šesti lety káznice. Vykonání rozsudku bylo provedeno 12. června 1944 v Praze na Pankráci. Dnes je po manželech Maříkových pojmenována ulice v severní části Dubí.
František Pelc se narodil 2. prosince 1905. Zemřel v koncentračním táboře Mauthausen 3. dubna 1942. Bývala po něm pojmenovaná, dnes již zaniklá, ulice v Újezdě pod Kladnem.
František Rosenbaum se narodil 20. prosince 1912. Bydlel v Dubí, Na Vysokém 660. Byl sokolským pracovníkem, který položil svůj život v boji proti německému fašismu. 15. června 1942 byl zatčen a zastřelen na střelnici v Praze-Kobylisích. Dnes je po něm pojmenováno Náměstí Fr. Rosenbauma, bývalá dubská náves.
Vratislav Sembdner se narodil 25. září 1920. Byl sokolským pracovníkem, který se za druhé světové války angažoval v domácím odboji skupiny Předvoj. Zemřel v Terezíně 24. května 1945.
Josef Špalek se narodil 1. srpna 1915 v Kročehlavech. Byl úředníkem a bydlel v Dubí. Byl popraven pro „velezradu“ 8. září 1943 v Berlíně-Plötzensse. Jeho jméno nese ulice na východě Dubí.
Václav a Františka Topinkovi měli stejný osud jako dvojice manželů Maříkových. Také oni patří do tzv. Kladenského případu a byli popraveni pro odbojovou činnost 12. července 1944 v Praze na Pankráci. Po obou jepojmenovaná ulice na Thienfeldu.
Miloslav Urban se narodil 12. července 1908 v Újezdě pod Kladnem. Pracoval jako dělník v Poldině huti v Kladně. Zúčastnil se také protifašistického odboje a v tomto boji položil svůj život.
František Vestfál se narodil 9. června 1906. Pracoval v odboji proti německému fašismu v organizaci požárního sboru. Zjara 1945 byl zatčen a svůj život skončil 30. března v koncentračním táboře Terezín. Bývala po něm pojmenovaná, dnes už zaniklá, ulice v Újezdě pod Klanem. Bydlel v Kladně a byl hutníkem. Byl také členem hasičského sboru. Za protiněmeckou činnost v této organizaci byl zatčen a popraven 6. května 1945 v Terezíně.    © Jaroslav Vykouk ml., 2008

Foto : Antonín Nešpor

Umístění : Kladno Dubí 100 m v lese od cesty k Jánu. Cesta je první pravou odbočkou z Libušiny ulice vedoucí z Dříně do Dubí (hned za viaduktem) Na asfaltové lesní cestě (asi po 1.5km ) po levé straně směrovka k pomníku.

Nápis na pomníčku:
Na památku
tragicky zesnulých
spolupracovníků při náletu
za nacistické okupace
dne 12.9.1944

Spojené ocelárny národní podnik
Poldina huť.

Jména obětí na deskách.

Beránková Jarmila Telce
Ing. Dobrý Egon Praha
Dvořák Stanislav Vrané nad Vltavou
Hejkal Václav Rozdělov
Jeřábek Alois Motyčín
Jiřele Jaroslav Unhošť

Jungman František Velká Dobrá
Jungmanová Marie Doksy
Kohout Vratislav Kamenné Žehrovice
Kuna Antonín Kladno
Margrafová Barbora Kročehlavy
Novák Jiří Velvary

Aubrecht Josef Makotřasy
Pergler Jaroslav Kročehlavy
Pražáková Ludmila Rozdělov
Rabas Josef Motyčín
Hataš Zdeněk Motyčín
Sršňová Božena Praha

Svoboda Jaroslav Praha
Šlégr František Kladno
Šmauz Zikmund Kročehlavy
Šímová Marie Vinařice
Ing. Volevský Rudolf Praha
Volfík Josef Pchery

Vyšín Antonín Kročehlavy
Zíka Josef Unhošť
Unger Josef Unhošť
Tomas Antonín - Lhota
Cink Václav Kročehlavy
Fousková Inka Újezd

Landa Karel Motyčín
Beznoska Josef Motyčín
Cibulka Otakar Kladno
Hodková Růžena Újezd
Jupa František Kladno
Neumannová Marie Velká Dobrá

Souřadnice: 50°9'22.96"N, 014°8'42.15"E

Popis:
V lesní úžlabině je prostor zepředu obložený tmavou leštěnou
žulou a v takto vzniklém náspu je pomníček s deskou z tmavé žuly na
níž je připevněna antikorová deska s popisem události a věnováním. Tato
deska stojí na soklu z hrubě tesané světlé žuly.
Za pomníčkem osazena do náspu řada desek z tmavé žuly s tesanými jmény
obětí.

Poznámka:
12. září 1944 bylo bombami z amerického vojenského letadla zabito v lese mezi Dubím a Dříni, v blízkosti kostela sv. Jana Křtitele třicet pět lidí, kteří se zde schovávali v dob vyhlášení vzdušného náletu. Mezi lidmi lze vyslechnout celou řadu fám o tom, jak a proč k této  tragédii došlo. Podrobněji se tímto problémem zabýval Mgr. Jiří Kovařík, ředitel Muzea Strojíren Poldi v Kladně. Výsledky jeho bádání byly uvěřejněny v periodiku Kladenská záře:
     „Dokumenty, které poskytl Úřad pro historii vzdušných sil, součást velitelství U. S. Air Force ve Washingtonu, D. C., objasňují především průběh, sílu a hlavní cíle náletu z 12. září. Je v nich zřejmé především jedno: americké letectvo s Kladnem jako cílem vůbec nepočítalo. Naplánovalo jej, nezaznamenalo, Kladno se neobjevilo ve zprávách o náletu, ani v rubrice „incident“. Šlo tedy z pohledu letců o drobnou událost nestojící za hlášení zpravodajcům. K náletu dne 12. září 1944 z Britských ostrovů startovaly letouny tří divizí americké 8. letecké armády. Většina cílů souvisela s ničením rafinérií ropy a výroby syntetického benzínu. Nasazeno bylo 888 čtyřmotorových bombardérů, jimž krytí poskytovalo 579 stíhaček. Čtyři wingy 1. bombardovací divize měly za úkol bombardovat rafinérie Ruhland a Most. Tyto wingy směřovaly, spolu se svazem přes moře nad Brémy, Hamburg a dál do prostoru Berlína. V jeho okolí se v 11,26 měly stočit jihovýchodně nad Žitavu a pak dál pokračovat téměř jižně do prostoru Prahy. Tady už letěla jen poslední skupina devadesáti strojů, pověřená náletem na Most. Někde v okolí Prahy tyto bombardéry točily téměř o 300 stupňů na severozápad.  Krytí letounům B-17 Flying Fortress poskytovaly jednomotorové stíhačky P-51 Mustang. Po poledni svrhlo 79 Fortressů 190 tun pum na Most, dalších 11 shodilo 27,5 tuny na Most, dalších 11 shodilo 27,5 tuny bomb na Karlovy Vary. O Kladnu není nikde ani slůvko. A přece tento  svaz, jediný v onom dni nad územím protektorátu, přes Kladno letěl. Mrtví nelžou. Proč ale útočil na nevinné oběti v lese a přímo před sebou měl obě kladenské hutě, továrnu Kablo, doly a další strategicky lákavé cíle, které nechal bez povšimnutí?
     Pamětníci a kronikářské zápisy si v jednotlivostech odporují, oficiální německé relace se zatím nenašly. Pan Stanislav Renner si dal práci průběh náletu zrekonstruovat. Sám jej kdysi viděl z dvorku domu vedle radnice v Dubí. Později prohlížel terén a vše konzultoval s dalšími pamětníky. Své svědectví doložil písemně i zákresem do mapy. 
     Onoho zářijového dne byla okolo deváté hodiny odhoukána příprava na poplach. Pak byl vyhlášen poplach přímý. Nic neobvyklého, lidé si už zvykli, opatření poplachových směrnic se dodržovala dost liknavě.  Místem úkrytu pro část osazenstva hutí a místní obyvatele byl les u sv. Jana na jižní či jihovýchodní straně Dubí. Dost osob se shromáždilo u vodárenského domku nad úžlabinou, vedoucí do lesa kolmo k tehdejší silnici z Dubí na Kročehlavy. Svaz se blížil z prostoru mezi Kralupami a Prahou v obvyklé výšce. Kryly jej stíhačky, zaznamenán byl shoz staniolových proužků proti radiolokaci. Někteří pak hovořili o palbě Němců z Buštěhradu, jinak neúčinné. To, co následovalo, vystihuje svědectví pana Rennera nejdůkladněji. Svaz pokračoval dál nad hutě. Nad dubskou radnicí jeden letoun vypálil červeno světlici, nepochybně signál velitelskému stroji. Pak se od svazu oddělil prudkou levotočivou zatáčkou o 180 stupňů a z jednoho kontejneru začal odhazovat pumy. První dopadla v poli zhruba u dnešní silnice z Dubí na Dříň, druhá ve skále, které kluci říkali Arizona. Další padaly na hřebenu stráně k údolí zvanému Úžlabina. Sedmá se roztrhla ve vzduchu, nejspíše nárazem o koruny stromů, u vodárenské budovy právě v místech, kde bylo nejvíce lidí. Vlastně jen ona měla na svědomí mrtvé a raněné. Poslední dvě pumy dopadly o kus dál, to už letoun začínal pomalu točit napravo. Druhý kontejnér vyprázdnil do liduprázdného pole před a za silnicí z Kročehlav. Poslední puma dopadla před dnes už neexistujícím kročehlavským vodojemem, ještě jej stačila ohodit hlínou. Pak Fortress nabíral výšku a pokračoval za svazem, letícím v nezměněném kurzu. Co pilot či bombometčík viděli, nebo neviděli, to už asi nikdo nezjistí.
    Zbývá pokusit se odpovědět na otázku proč. Domnívám se, že výše uvedená svědectví a fakta k tomu dávají předpoklady. Ptejme se tedy! Byl útok Američanů na Kladno úmyslem? Odpovídám, že je to nesmysl. Pak by byl zachycen v amerických dokumentech, buď už jako úkol, nebo jako zvláštní událost. Byla to „soukromá iniciativa“ jednoho z pilotů? To je velmi nepravděpodobné. Kam by se poděla podrobná a složitá organizace přeletu svazu, kdyby každý letoun útočil na cíle dle libosti? A kolik pum by asi bylo na určené cíle doneseno? Mohla to být odveta na palbu z Buštěhradu? Velmi pochybuji. To byl spíše úkol pro  doprovodné Mustangy. A vůbec, jaký smysl by měla taková reakce na každou palbu ze země? Vždyť po celé trase se s ní svaz musel v mnohem koncentrovanější podobě setkat nesčetněkrát.
     Ne, odpověď je jinde. Naznačili ji ostatně už lidičtí letci Horák a Stříbrný z 311. čs. bombardovací perutě. Oni první po válce po příčinách náletu pátrali a jistě k tomu měli potřebné možnosti. Logika událostí jim dává za pravdu. Bombardér se mohl od svazu nejspíš oddělit v nouzi. Proto jako signál vypaloval raketu A´t už měl jakoukoliv závadu, potřeboval odlehčit. Tady měl jistě právo zvolit si náhradní cíl. Okolo sebe měl nepřeberný potenciál průmyslu stále dostatečně efektivně pracujícího pro Wehrmacht a Luftwaffe. To totiž byli stěžejní odběratelé Poldiny hutě. Pumy ale odhazuje do terénu, o němž předpokládá, že bude prázdný. Namítáte, že lidi pod sebou považoval za německé vojáky? Proč pak ale neotevřel druhý kontejnér a akci nedokončil? Proč zbytek nákladu sype do tehdy přehledného a liduprázdného pole před městem v místech, kde dnes stojí kročehlavské sídliště? Ne, lidi nejspíš vůbec neviděl. A jestli je zahlédl, bylo už pozdě. Tragická náhoda války tady jako na tisíci jiných míst nerozlišovala spojence od nepřátel a civilisty od vojáků… Mimochodem je dost pravděpodobné, že právě „kladenský“ Fortress byl mezi oněmi devatenácti, které se zbombardování Mostu nevrátily.“

Foto : Antonín Nešpor

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Umístění: Kladno - Dubí, hřiště Slovanu Dubí

Nápis:
ZA NÁROD A VLAST POLOŽILI SVÉ ŽIVOTY
1939-1945
ZDENĚK HANUŠ, PAVEL ŘÁNEK, VÁCLAV MACÁK, RUDOLF JONÁŠ, VRATISLAV SEMBDNER, JAROSLAV CHARVÁT

Poznámka:
Rudolf Jonáš se narodil 16. června 1912 v Dubí. Byl poštovním adjunktem. Spolu se Zdeňkem Hanušem byli sokolové, organizování v Budečské župě. Pro ilegální protiněmeckou činnost v organizaci Předvoj v Poldině huti byli 4. dubna 1945 zatčeni. Vězněni byli v koncentračním táboře Terezín. Zemřeli v květnu 1945 na nákazu skvrnitým tyfem.
Vratislav Sembdner pracoval v organizaci Předvoj s dvěma předchozími. Narodil se 9. září 1913. Byl také zaměstnancem Poldiny huti. I on se stal obětí německého fašismu, když zemřel v koncentračním táboře Terezín 24. května 1945. Pohřben je na hřbitově ve Vrapicích.
Jaroslav Charvát se narodil 27. května 1895 v Kladně. Pracoval jako pokrývač na dole Praga. V době Protektorátu Čechy a Morava pracoval ilegálně v organizaci Československého požárního sboru. Na jaře 1945 byl zatčen a domů se už nevrátil.
© Jaroslav Vykouk ml., 2008

Zdroj: Stanislav Pítr
Úprava: Jiří Porteš