Berlín
Umístění : Berlín, muzeum demokracie
Nápis:
DEDICATED TO THE PEOPLE OF BERLIN
who endured the pain of war, gained hope through the air-lift, and experienced the rise and fall of the Berlin wall cullminating in their new found freedom with reunification of east/west Berlin
and
to the elite military forces of the United states, Great Britain, and France in Berlin 1945 - 1994 who stood tall and made it possible.
presented by the Berlin U.S. military veterans association 28. june 1998
Foto: Michal Lukášek
příprava dat: Martin Brynych
Umístění: Berlín, poblíž Braniborské brány a Reichstagu
Poznámka: Berlínský památník má vyvolávat pocit klaustrofobie
11. 5. 2005 - PRAHA [BBC]
V samotném centru Berlína, vedle Braniborské brány a Reichstagu, byl oficiálně otevřen nový památník obětem holocaustu. Předseda Spolkového sněmu Wolfgang Thierse při slavnostním otevření uvedl, že památník připomíná nejhorší období nacistické éry - a to ne na místě, kde se zločiny odehrávaly, nýbrž tam, kde byly plánovány a bylo o nich rozhodnuto.
Na ploše nového berlínského památníku o rozloze dvou 
fotbalových hřišť je rozestavěno 2 700 betonových kvádrů. Cestičky mezi nimi jsou úzké, zdvihají se nahoru a dolů, zahýbají v nečekaných úhlech. Americký autor památníku, architekt Peter Eisenman, vysvětluje, že tak to má být. Památník má v návštěvníkovi vyvolat pocit, že je osamocen v prostoru.
"Když čtete knihy o holocaustu, jednou z věcí, která nejvíce ničila lidi, bylo, že byli odtrženi od svých blízkých," říká Eisenman a přiznává, že byl úmysl, aby památník vyvolával tísnivý pocit: "Působí to klaustrofobně. Může to být také hrozivé. Nemá to prostě být žádná procházka v parku."
Od začátku spory
Památník se rodil více než 15 let. Předmětem sporu bylo hlavně to, zda Berlín takový monument potřebuje, kde by měl stát a jak má vypadat. Na počátku devadesátých let tehdejší kancléř Helmut Kohl zamítl původní návrh.
A ani dnes nejsou všichni obyvatelé Berlína vzhledem památníku nadšeni. "Pro mě je to příliš bombastické. Je to příliš velké a myslím, že budování takovéhoto památníku by mělo být lépe organizované," stěžuje si jeden z berlínských obyvatel.
Budování památníků zpožďovaly kontroverze týkající se jeho plánované podoby, objevení nacistického bunkru v místě, kde stojí, a také skandál vyvolaný tím, že jedna z firem, jež byly zapojeny do projektu, vyráběla pro nacisty plyn Cyklon B pro vyhlazovací tábory.
Jedním z hlavních kritiků památníku je německo-židovský spisovatel Raphael Zerligmann. "Němci to dělají ze strachu, kvůli pocitu úzkosti. Strachu, který je všude na světě, hlavně v Americe. Když nepostavíte tenhle památník, jste antisemité. Lidé, kteří chtěli tenhle památník, prostě vydírali," tvrdí Zerligmann.
Příliš mnoho památníků?
Zazněla i kritika, že památník připomíná jen zavražděné Židy a jiné oběti přehlíží. V Berlíně se ovšem plánují i památníky věnované Romům a zavražděným homosexuálům.
Protestantský teolog Rickard Schröder si myslí, že příští generace to budou považovat za chybu. "Zatím jsou naplánovány tři památníky. Doufám, že už jich více nebude, protože jednou se z toho tady stane jeden velký památník."
"Mnoho lidí si myslelo, že takový obrovský a ojedinělý zločin vyžaduje obrovský a unikátní památník. Podle mne by stačilo něco skromnějšího," uzavírá další z kritiků nového památníku obětem holocaustu v Berlíně.
Jan Bumba,(zpravodajstvi.ecn.cz)
wikipedia: zde
Foto: Klára Škodová, 28.3.2009
Příprava dat: Vladimír Štrupl