SPOLEK PRO VPM - archivní verze - nový web je vets.cz

V deníku Právo dne 8. února 2008 vyšel zajímavý článek o tom, že si vojáci v zahraničních misích musí kupovat medaile za vlastní peníze ( pod titulkem „Vojáci v misích si musejí pamětní odznaky kupovat za své“). Shodou okolností stejný text byl o den dříve na internetu na Novinkách.cz.

A jako obvykle vzbudil jisté emoce a jako obvykle v něm bylo několik přinejmenším nepřesností. Popravdě řečeno, skoro by neškodilo, kdyby se autoři občas poradili s nějakým vojákem o jemných nuancích udělování vyznamenání a pamětních odznaků. A teď nemám v žádném případě na mysli klasické drby, že medaile si vždycky rozdá štáb mezi sebou a na mužstvo zbude tak asi 10% z přiděleného limitu vyznamenání. Ano z limitu, to je první věc na kterou článek opomenul, medaile není nároková ( to zmíněno bylo ), ale ještě se její vydání limituje a to dopředu, na začátku mise ! Návrhy na medaile se posílají mnoho měsíců před koncem mise, takže se jistě nezohlední práce za celou misi, ale prvních pár dojmů. Ale třeba jsou v tomto ohledu možné vyjímky, to je věc velitelů kontingentů.

Podstatnější věcí je to kolik vlastně může voják za 1 misi dostat medailí. Ono to není až tak jednoduché, takže trochu matematiky. Obyčejně voják, který odslouží celou misi, splní své povinnosti dostává 1 medaili NATO a 1 medaili z ČR. Je-li v přízni nadřízených může pochopitelně dostat něco z bohaté škály dalších ( např. Čestný pamětní odznak Přemysla Otakara, někdy i Záslužný kříž a čas od času si kontingenty v zahraničí mezi sebou pomění několik medailí, takže třeba ještě jednu zahraniční ). Není tedy vyjímkou za 1 misi dostat 4 medaile, ale to je opravdu vyjímečný jev, pro nižší hodnosti roven zázraku. A nyní k těm ALE. Medaili NATO dostává voják za první misi. Jestli se ale stejné mise účastní znovu, tuto medaili už zpravidla nedostane ( jsou vyjímky, ale to je zpravidla důsledek personálního chaosu, prostě by ji už dostat neměl, i když si své povinnosti splnil ). A jako českou dostává Medaili za službu v zahraničí ( ty jsou rozdělené podle misí , nyní třena na KFOR, ISAF, atd. a na stupně ). Naneštěstí někdo rozhodl, že každá z těchto medailí má 3 stupně. No, ale co když je voják v misi, ve stejné misi po čtvrté ? Pak jaksi nemá nic. Tedy, nováček v dané misi, Kosovo je ukázkovým příkladem, může domů odjet ověnčen čtyřmi medailemi a veterán, který je zde například popáté ( a zase taková vyjímka to není ) nemusí dostat nic.

No a jsme ve finále, jelikož právě tuto disproporci řešili ony pamětní odznaky jednotlivých kontingentů. Ty se nedělali ( a nebudeme si nalhávat jak bude dále psáno, že se s tím přestalo ), aby vojáci vypadali ve slavnostní uniformě jako po návratu od nějaké velké bitvy druhé světové války. To bylo z důvodu, aby každý kdo si plnil, něco dostal.

A jestli se s tím skončilo ? No to asi těžko. Jak již autor článku správně napsal, tak si veteráni z Iráku zaplatili svoji stužku. A nejinak tomu bylo i při posledním kontingentu KFOR ( 2007-2008 ) z Kosova. Jediný rozdíl bych viděl v tom, že tady byla medaile levnější ( necelých 300 Kč ), což je dáno počtem lidí v misi.

Nemá cenu rozebírat co takový „suvenýr“ pro vojáka znamená, to civilista nebo neveterán NIKDY nepochopí. Je to mnoho měsíců života mimo domov, bez rodiny, většinou ve stresu, ne až tak vlídném ubytování, atd., atd. Je to prostě památka za misi. Hodně lidí nemusí mít finanční odměnu, ale tohle si prostě domů vzít chce !

Snad závěrem, v textu v Právu je zmíněno, že vojáci v misích dostávají kvalitní věci, např. termosku a svítilnu. V Kosovu proběhla ledvinka za 130 Kč, kterou jsme si poctivě podepsali u finance .

A snad ještě větším závěrem. Na armádních stránkách je ke stažení knížečka s přehledem většiny vydaných medailí a pamětních odznaků v AČR. Je to už druhé vydání a jistě ne poslední, počet medailí roste velmi geometrickou řadou. Je tedy na místě otázka, opravdu je pamětní odznak za misi méně, než např. Pamětní odznak výzkumného střediska Doksy, Pamětní odznak Ústřední základny materiálu všeobecného použití, Pamětní odznak opravárenské letecké základny Brno, a mnoha desítek podobných. Tím se ale těchto medailí nechci v žádném případě dotknout. Takové vydávání je tradice a armády stojí na tradicích. Jen bych si vyprosil nějaké další navážení se do těch několika málo zvyků, které se v misích zavedli.

A pro případnou diskusi, prosím alespoň o slušnost.