Co vlastně je zadarmo ?
Když jsme kdysi s naším mapováním začínali. Naprostá většina placených úředníků státní správy a různých organizací a to i slovutných se nás snažila v lepším případě ignorovat. Někdy odrazovat a někdy i zesměšňovat. V příkrém rozporu s tím byl přístup samosprávy. V naprosté většině měli obce zájem nám pomoci s pátráním. Je to pochopitelné, na počátku roku 2005 jsme měli „nahledáno“ jen pár set památek, ne webu jsme jich neměli ani 500 a přispěvatelská základna nepřesahovala číslo 20 lidí.
Chápu, že oslovit instituce s velkými rozpočty s tím, že chceme zmapovat všechny hmotné památky na všechny konflikty a oběti muselo úředníků i činovníkům přijít úsměvné. Takových aktivit zde už bylo. Předpokládám, že v podstatě očekávali, kdy se řekneme o peníze. Je to u nás v Čechách a na Moravě už asi takový zvyk. Přijít s nápadem a hnedle nastavit ruku. Netvrdím, že se tak děje vždy, ale většinou jistě.
Naše aktivity, ale byly od samého počátku jiné. Nejprve jsme chtěli předvést, že to myslíme vážně, shromáždit data a v případě, že by měl někdo zájem některou z částí projektu finančně podpořit (až podporovatel sám bude přesvědčen, že je tato část podpory hodná), učiní tak. I proto jsme nikdy nežádali o dotace. I proto jsme si na veškerou naši činnost vybrali peníze mezi sebou.
Jelikož státní správy a některé instituce mají bytostný problém s komunikací s partou nadšenců, založili jsme občanské sdružení. Komunikace se poté zlepšila. Nicméně ani v této chvíli jsme nikdy a nikde o peníze nežádali.
Následně byla obnovena jednota Československé obce legionářské v Českém Brodě, která sdružila i zájemce o podporu mapování vojenských památek a tato jednota začala podporovat některé aktivity Spolku pro vojenská pietní místa. Nikdy však nedošlo k úplnému spojení činností. ČsOL svým jednotám přispívá na činnost a pietní akty a tím pádem mohl Spolek společně s Brodskou jednotou zabezpečovat důstojněji některé akce. Vždy však bylo odděleno co je akci Spolku, co je akcí jednoty a co je akcí společnou. To i proto, aby bylo vždy jasné, že Spolek stále od nikoho (než svých členů) žádné peníze nebere a Brodská jednota příspěvek řádně užívá na schválené akce ČsOL.
Postupem let se stalo zprvu nečekané. Spolek se rozrostl na několik desítek členů. Je však pravdou, že aktivních je přibližně polovina. A nejcennější věcí je přispěvatelská základna Spolku, která se zvolna blíží číslo 400 osob a subjektů. I zde je však pravdou, že aktivnější je opět přibližně polovina. I členská základna Českobrodské jednoty se blíží číslu 20.
Finanční zabezpečení činností těchto samostatných subjektů je nejen oddělené, ale i značně rozdílné. Jednota ČsOL má jasně dané na co prostředky vynakládá (pietní akty, členská činnost) a jen v jednom případě jde o společný výdaj – organizační zajištění veřejného semináře k problematice vojenských pietních míst. Naproti tomu výdaje Spolku jsou hrazené pouze a výhradně z příspěvků členů a příznivců Spolku. A co si budeme nalhávat, jedná se o desítky tisíc korun. Naprostá většina členů si musí platit vysokorychlostní internet (množství přeposílaných dat je v nejmenším případě v řádu MB), stálé zálohování si žádá kvanta DVD disků. Nezaostáváme ani na poli přijímačů GPS a fotoaparátů. Pro dokumentování historie si Spolek pořídil skenr. Poštovné, papír do tiskáren a kancelářské potřeby už dávno nikdo nepočítá. Desítky telefonů a to i zahraničních, včetně odesílání dat uprostřed noci ze zahraničí se víceméně bere za samozřejmé. A? A zapomněl jsem na to nejpodstatnější. Platíme si samozřejmě i doménu a diskové pole na webu. A k tomu všemu ještě zvolna přecházíme k třetí fázi našeho projektu, která si vyžádá další tisíce z našich kapes.
Nesmím zapomenout, ale ani na to co se dá finančně jen těžko ohodnotit, na stovky, spíše tisíce hodin po lesích, hřbitovech, městech, vesnicích, ale hlavně po nocích u počítače při sběru a přípravě dat.
Proč tohle všechno? Inu důvod je prostý, kdysi na úvod jsme se dohodli na tom, že naše výstupy budou pro všechny zadarmo. A každý nový člen či přispěvatel, který se k nám přidává si toto naše pravidlo bere za své. Jenže jak takové zadarmovosti dosáhnout? Ideální věcí je, dávat vše v elektronické podobě na internet. Každý si může naše data stáhnout a dále použít dle své libosti. Takže u nás najdete nejen desetitisíce vojenských pietních míst (pravda, zatím jsme jich prezentovali jen něco přes 16000, ale denní aktualizace je u nás již dva roky v kuse samozřejmostí – vše je jen věcí času), stovky tisíc jmen (pravda, hledání dnes není nejlepší – ale o tom bude právě na databázích založení třetí fáze projektu), desítky tisíc fotografií (v době vzniku toho článku jsme překonali hranici 20000 fotografií). Neměl bych opomenout elektronická data pro geografické informační systémy a v neposlední řadě „rodinné stříbro“, naše „elektronické“ knihy, především z edice Knihovna. Nějaké ty spolkové občasníky se zaměřením na vojenská pietní místa (stále se zvětšující obsahem a jediné svého druhu u nás) a podobné „tiskoviny“ už bereme opravdu jen tak bokem.
Toto vše je pro naše čtenáře a naše fanoušky zdarma. Tak to bylo, tak to je a tak to taky zůstane.
Naše kapacity jsou limitované. Především lidsky. Skoro 400 přispěvatelů na přibližně deset lidi zajišťujících finalizaci dat a vkládání na web je neskutečný nápor. Proto vždy když tvoříme nějaké dohody o spolupráci, jednáme realisticky. Ještě nikdy jsme neslíbili něco co bychom nesplnili. Naše sliby jsou mnohdy drobné a druhá strana by od nás chtěla mnohem více, ale my raději málo, ale jistě.
Tak kupříkladu naše brožury z edice knihovna. Pravdou je, že esteticky to není žádný zázrak, ale smyslem těchto knížeček je přeci fakt, že je to pracovní sešit. Nic víc, nic míň. Účel to plní spolehlivě. A až ve finální verzi se plánuje nějaké esteticky ucelené dílo – nachystané pro kvalitní tisk. Jenže to je neskutečná hudba budoucnosti. Na těchto knížkách je však možné ukázat naši zadarmovost. Nachystat tuto brožuru nás stojí cca půl roku času. Je třeba poskládat data, zkontrolovat je s různými databázemi, znovu poskládat a sestavit do knížečky. A k tomu používat jenom freewarový software. Ono malinký spolek se skoro nulovým rozpočtem jaksi nemá na drahý software. Takže i tou zadarmovostí vlastně ctíme licenční podmínky software. S poskládanou brožurou se dá naložit všelijak. Čtenář si ji stáhne z internetu, vytiskne – ideálně na laserové tiskárně a má použitelné dílo. Použitelnosti a praktičnosti je přikládána nejvyšší důležitost. Rozhodně je naivní se domnívat, že by z takto vytvořených pokladů šlo vytisknout reprezentativní dílo. Mimochodem, nižší kvalita snímků jak na webu, tak v našich brožurách jednou z mála našich ochran před zcizením nám poskytnutých dat. Pochopitelně, že většinu fotografií máme v tiskové kvalitě v našem offline.
V úvodu jsem psal, že jestli se někomu z našich výstupů něco zalíbí a chce to podpořit, rádi mu vyjdeme vstříc. Tak se tomu stalo právě u zmíněných brožur. První sada vyšla skoro dokonale. Dodali jsme podklady a za pár týdnů byly na světě dva díly tištěné verze edice Knihovna. Ohlas byl výborný. Jasně – esteticky nic moc, ale účel knížečka plnila skvěla. Spokojenost byla asi na obou stranách a předali jsme stejným způsobem další data. A? A výsledkem je tento článek.
Jsme v závěru. Smyslem toho textu není nic víc, než to, že Spolek pracuje zdarma, opravdu od nikoho nikdy nevzal žádnou dotaci. Vše si hradíme jen z toho co si vybereme mezi sebou a jak vidno je to i do budoucna asi nejlepší cesta. Každý člen spolku a naprostá většina přispěvatelů v této činnosti již utopil tisíce korun, mnohý i desetitisíce.
Odpracovaný čas už léta nikdo nepočítá. A proto lze jen stěží pochopit, že v průběhu přibližně jednoho roku jsme už dvakrát byli nařčeni, že si za naši práci necháme platit. Prostě to není pravda. Není, není a není. Hlava zdravě uvažujícímu člověku nebere, že někdo může odpracovat tolik času zadarmo pro ostatní, ale prostě to tak je. Znám celou řadu spolků, které jsou na tom stejně. Prostě nadšenství a snaha udělat něco pro ostatní. Holt jsme stále ta parta bláznů co je míjí komerce.
To je vše, náš Spolek pro vojenská pietní místa si dal velký cíl a dal si na něj dlouhý časový termín. Jsme realisté v tom jak naplnit náš cíl a jsme naivní v tom, že to zvládneme s minimálními náklady, které si budeme schopni zafinancovat sami.
P.S.
Rozhodně se žádné podpoře nevyhýbáme a budeme za ni naopak rádi. Ale Spolek ani jeho výstupy na prodej prostě nejsou.