Prof. dr. Bohuslav Bouček
Prof. dr. Bohuslav Bouček
Bohuslav Bouček se narodil v Poděbradech, kde jeho otec i děd byli známými lékaři. Sám promoval na Lékařské fakultě UK v roce 1911. Jeho manželkou se stala v roce 1912 malířka Ludmila Schnirchová, dcera známého sochaře Bohuslava Schnircha. Před 1. světovou válkou pracoval pan Bouček také jako asistent profesora Jedličky v Praze.
Po návratu s čs. legiemi do vlasti získal dr. Bouček hodnost podplukovníka, ale slibnou vojenskou kariéru záhy opustil. Stal se vedoucím farmakologického ústavu a později řádným profesorem farmakologie na Lékařské fakultě v Brně. V letech 1933-35 byl zvolen děkanem této fakulty. 1. září 1939 byl zatčen gestapem a vězněn přechodně na Špilberku a pak v koncentračních táborech v Dachau a v Buchenwaldu. Asi po roce byl pro nemoc propuštěn, ale opět v prosinci roku 1941 byl uvězněn na několik měsíců v Kounicových kolejích. Po skončení 2. světové války spoluzaložil Lékařskou fakultu v Hradci Králové a stal se jejím prvním děkanem. V roce 1946 založil na Karlově universitě v Praze deontologický ústav čili ústav lékařské etiky.
Před I. válkou vystoupil z řím.kat. církve, za války přijal v Oděse pravoslaví, krom toho jistý čas že inklinoval ke svobodnému zednářství, vstoupil mezi válkami do evangelické církve.
Prof. dr. Bohuslav Bouček
(2.IV.1886 - 22.XI.1953),
rodák z Poděbrad, syn i vnuk praktických lékařů, doktor medicíny, hudebník, manžel malířky Ludmily rozené Schnirchové, asistent profesora Jedličky, vojenský lékař a čs. legionář, podplukovník, profesor farmakologie a děkan Lékařské fakulty v Brně, otec tří dcer a jednoho syna, českobratrský evangelík, vězeň v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald, účastník druhého odboje, spoluzakladatel a první děkan Lékařské fakulty v Hradci Králové, zakladatel ústavu lékařské etiky na UK v Praze, autor řady přírodovědeckých a nábožensko-filosofických pojednání.
Osm sešitů, hustě popsaných denními záznamy z let 1914 - 1920, bylo autorem a jeho rodinou ukrýváno, než mohlo být, alespoň zčásti touto formou, opublikováno.
Odysea českého lékaře za světové války - také tak bychom mohli nazvat knížku, kterou ze zápisků sestavil jeden z jeho potomků - odysea včetně boje, zajetí, bloudění, mořeplavectví a návratu do vlasti, k ženě a dítěti. Doktor Bouček poznal před desercí armádu rakousko-uherskou, a potom ruskou, srbskou, československou. Ani jako příslušník c.k. pluku nešvejkuje, natož aby pak, v Rusku, začal haškovat! Boučkův názor na továryšče je od počátku jasný. Také ze svého rusofilství je vyléčen, podobně jako z původních ilusí o srbském charakteru. Zápisník Bohuslava Boučka pokrývá jistá bílá místa v legionářské historii, jakkoli rozsáhlé, zároveň je pozoruhodným literárním textem.
- - -
Já, níže podepsaný MUDr. Bohuslav Bouček, universitní profesor, prohlašuji tímto místopřísežně, že v době od 1. IV. 1911 do 31. III. 1912 byl jsem ve vojenské presenční službě, v srpnu a v září 1913 byl jsem činný jako lékař ve vojenské nemocnici v Bělehradě v Srbsku, v době od 1. X. 1913 do 26. VII. 1914 pracoval jsem jako asistent chirurgie a roentgenologie u prof. dr. Rud. Jedličky v Praze, od 26. VII. 1914 po mobilisaci byl jsem v aktivní službě vojenské jako asist. lékař u 36. pěšího pluku, v době od 26. XI. 1914 do 21. IV. 1915 byl jsem v zajetí v Rusku, v době od 21. IV. 1915 do 22. VIII. 1917 působil jsem jako smluvní dobrovolný lékař srbské armády v hodnosti nadporučíka zdravotní služby, v době od 22. VIII. 1917 do 20. I. 1920 působil jsem u čsl. vojska na Rusi v hodnosti majora zdravotní služby, a od 20. I. 1920 byl jsem činný jako podplukovník zdravotní služby ve vojenské reservní nemocnici v Praze-Karlíně.
(V době své služby v československém vojsku resp. v armádách spojeneckých byl jsem vyznamenán srbským řádem Sv. Sávy IV. tř., řádem Srbského červeného kříže, Křížem milosrdí, Kosovskou medailí, Srbským válečným křížem, Čsl. revoluční medailí a řádem Sokola s hvězdou.)
Prohlašuji dále místopřísežně, že veškeré dokumenty a potvrzení, prokazující shora uvedené skutečnosti, ztratily se v době okupace při bytových prohlídkách německé tajné státní policie (Gestapa) v době mého zatčení a uvěznění.
Potvrzuji též, že jsem si vědom všech důsledků, které by mne podle zákona postihly v případě nesprávnosti tohoto mého prohlášení.
B.B.
text: Petr Pazdera Payne, vnuk B. Boučka, autor výtahu z válečných deníků B. Boučka z let 1914 - 20 (Prosím, aby zápisník byl odevzdán mé ženě jako pozůstalost, nakl. Medard).