SPOLEK PRO VPM - archivní verze - nový web je vets.cz

* 23. ledna 1953 ve Vrchlabí  

po základní škole vystudoval průmyslovku v N. Bydžově a po maturitě se celkem třikrát pokusil o přijetí na právnickou fakultu UK, marně. Proto se po trojím odmítnutí začal právnicky vzdělávat sám. Během času nabyl značné právnické znalosti, což mu umožnilo pomáhat jak spoluobčanům tak později i spoluvězňům v jejich právních sporech, včetně obhajoby sebe sama.
1986 - rozhodl se kandidovat jako nezávislý do PS FS ČSSR. Za tímto účelem vypracoval dva dokumenty: „Provolání nezávislého kandidáta“ a „Volební program“ které spolu s bratrem Jiřím začal rozšiřovat. Z hlediska komunistického režimu nezávislá kandidatura kdekoho, ponechaná bez následků, by mohla vést k následování, což by ohrozilo samotnou podstatu normalizačního režimu. Bratři jsou proto okamžitě zatčeni. Po roce vazby jsou převezeni z Hradce Králové do Prahy, kde je s nimi ve dnech 20. až 26. dubna 1987 v ruzyňské věznici konán t.zv. neveřejný soud. Vzhledem k pozornosti kterou případu věnovalo zahraničí bylo nutno zdůvodnit roční věznění bratrů. Za kandidaturu Pavla kterou zákon povoloval to ale nešlo. Jiří byl proto odsouzen za „pobuřování“ jehož se měl dopustit obsahem „socialistického závazku“ kterým se údajně cítil pohoršen jeho zaměstnavatel OPS Náchod. Trest, jeden rok, čímž se pokryla jeho roční vazba. Pavel, nezávislý kandidát, musel ale být potrestán exemplárně, aby snad někoho jiného nenapadla podobná myšlenka. Protože čin sám trestný nebyl, bylo nutno vymyslet něco jiného. Nastupují bachaři z věznice Plzeň-Bory, kde byl Pavel dříve vězněn. Tam se údajně Pavel „hanlivě vyjadřoval o poměrech v ČSSR, hanobil KSČ a její politiku a urážel čelné představitele ČSSR a SSSR“. Na velezrádné činy tohoto charakteru měli komunisti paragrafů kvanta. Za vymyšlené stupidnosti dostal Pavel 21 měsíců nepodmíněně včetně t.zv. ochranného dohledu v trvání 3 let. Pavel na místě označil rozsudek za silné porušení práva, což juristisky zdůvodnil a odvolal se k Nejvyššímu soudu. Ten ale odvolání zamítl a protiprávní rozsudek potvrdil. Pavel Wonka byl umístěn do vězení v Minkovicích. Již cestou sem byl bit dozorci a eskortou. Pavel rozsudek nerespektoval a ve výkonu trestu odmítl pracovat.

Důvod oznámil soudu: „Juristicky se vůbec v NVÚ nemám nalézat, neboť jsem podal žádost o odklad ze zdravotních důvodů která má odkladný účinek ... ve věci dosud nebylo rozhodnuto, proto dle zákona mám být buď ve vazbě nebo na svobodě. Místo toho jsem zde již přes měsíc fysicky i psychicky týrán...“ Během dvou měsíců ztratil 21 kg, což zalarmovalo i jinak bohorovné bachaře. Byl převezen do vězeňské nemocnice na Pankrác a od tamtud do věznice Bory u Plzně. Protože i zde ze stejného důvodu – protiprávnost rozsudku – odmítl pracovat, je odvezen do blázince v Bohnicích, odkud byl 26. února 1988 propuštěn. Protože nebyl schopen chůze, je domů do

Vrchlabí odvezen sanitou. Svědectví jeho matky: „ ... Když ho přivezli, vypadal jako Kristus sňatý z kříže ... nejdříve jsme ho museli očistit a zbavit červů kteří mu hlodali v těle, což se nám po několika dnech podařilo...“
Po mnohaletých zkušenostech s komunistickou justicí se Pavel rozhodl zažádal o vystěhování do Německa. V rámci tohoto řízení byl předvolán na Okresní vojenskou zprávu v Trutnově, kamž se 5. dubna 1988 v 10 hodin ráno dostavil. Místo „řízení“ byl ihned zbit do bezvědomí. Když přišel k sobě bylo mu oznámeno, že na něho soudkyně Okresního soudu Trutnov JUDr. Marcela Horváthová uvalila vazbu.

Porušila tak, jak Pavel upozornil Krajský soud, zákon: uvalit vazbu je možno jen po předběžném výslechu zadrženého a předáním rozhodnutí o vazbě. „...V tomto státě je ale asi možné všechno… Není mě umožněno v tomto státě normálně žít, ani odtud odejít...“ komentoval další bezpráví. Soudkyně Horváthová ale velmi dobře věděla co dělá. O Wonkově případu byla předem informovaná Krajským sekretariátem KSČ s upozorněním, že jde „o zájmový případ“ který je sledován nejvyššími stranickými místy.
20. dubna 1988 byl Pavel Wonka před soudkyni Marcelu Horváthovou přivezen na kolečkové židli. Vězeňský lékař MUDr. Radim Pek označil lidskou trosku na vozíku za simulanta. Soudkyně po té vynesla rozsudek: za „maření úředního výkonu“ pět měsíců nepodmíněně.

Šest dní po té Pavel Wonka ve vězení zemřel. Úřední příčina smrti: plicní embolie.
22. dubna 1990 vypovídá spoluvězeň Pavla Wonky Dušan Prokůpek: Dosvědčím, že Pavel Wonka byl mučen a ubit k smrti. Nebyla to embolie, ale vražda. Byl jsem svědkem jak byl Pavel mučen a bit: Vyvedli ho zcely, vysvlekli do naha a pověsili na mříže. Pět příslušníků SNV do něho řezalo tak dlouho, až už on nemohl ani křičet. I ženy o poschodí výše bouchaly do dveří cel a volaly: „Vy dobytkové, nebijte ho...“ Pavel nemohl chodit a měl v těle i červy. O tom musel vědět i lékař, chodil na prohlídky, ale byl vždy brán jako zdravý, i když ho den před smrtí nesli na ošetřovnu…

více:
http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_wonkap.php

(Zdroj: Internet)

Odkaz na hrob ve Vrchlabí - ZDE