doktorka Milada Horáková
* 25.12.1902 v Praze jako Milada Králová
studentka gymnázia
1918 - vyloučena za účast na protirakouské demonstraci
absolventka právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
působí jako sociální pracovnice v Červeném kříži, stoupenkyně T.G.Masaryka
1927 - pracovnice Ústředního sociálního úřadu hlavního města Prahy
1929 - členka a funkcionářka Čs. strany národně socialistické, působí v ženské národní radě, bojuje za práva žen, řeší sociální otázky žen v evropských zemích
1938 – po Mnichovu organizovala pomoc pro české i německé uprchlíky z pohraničí
1939 - vstoupila do řad domácího odboje společně s manželem ing. Horákem, spolupracovala s Politickým ústředím a posléze se stala členkou vedení Petičního výboru "Věrni zůstaneme".
2. 8.1940 - zatčena (i se svým manželem) Gestapem, vězněna na Pankráci a v Malé pevnosti v Terezíně
X. 1944 - odsouzena v Drážďanech k 8 letům žaláře (prokurátor navrhl trest smrti) a vězněna pak až do dubna 1945 v ženské káznici v Aichachu u Mnichova.
20.5.1945 – návrat do vlasti
1945 – 1948 - členka ústředního výboru Čs. strany národně socialistické, poslankyně NS na Č. Budějovice, předsedkyně Rady čs. žen a místopředsedkyně Svazu osvobozených politických vězňů
po II. 1948 - otevřeně vyzvala k odporu, tajně se sešla se P. Zenklem, H. Ripkou a dalšími stejně zaměřenými politiky, otevřeně kritizovala komunistický režim. Byla zbavena všech funkcí a neustále sledována
1949 - zatčena Státní bezpečností, v ruzyňské věznici byla vyslýchána a mučena, nucena k přiznání přípravy státního převratu a kontaktů s americkou rozvědkou
31. 5. 1950 - začátek soudního procesu
8. 6. 1950 – po vyfabrikovaném procesu byla odsouzena k trestu smrti, odmítla požádat o milost
27. 6. 1950 – přes protesty světových politiků i demokratické světové veřejnosti byla popravena v Praze na Pankráci
Kenotaf v Praze 2 - Vyšehrad, hřbitov Slavín - ZDE
Odkaz na Čestné pohřebiště III. odboje v Praze - ZDE
Odkaz na základní kámen pomníku v Praze 4 - ZDE