SPOLEK PRO VPM - archivní verze - nový web je vets.cz

Orděn svjatogo Stanislava III. stěpeni s mečami i bantom, Orděn svjatoj Anny IV. stěpeni, Orděn svjatoj Anny III. stěpeni s mečami i bantom, Orděn svjatogo Stanislava II. stěpeni s mečami, Orděn svjatoj Anny II. stěpeni s mečami, Orděn svjatogo Vladimira IV. stěpeni s mečami i bantom, Čs. řád Sokol, Vojennyj orděn svjatogo Georgija IV. stěpeni, Orděn svjatogo Vladimira III. stěpeni s mečami, Čs. válečný kříž 1918, L´Ordre de la Legion d´Honneur – Officier, L´Ordre National de la Legion d´Honneur – Chevallier, Orden Svetog Save II. reda, Orden Svetog Save I. reda, Orden Jugoslovenske krune I. red, Ordinul Steaua Romaniei eu spade in gradul Comandor, Řád bílého lva 1. stupně


* 29. 10. 1883 ve Vitebsku, Bělorusko
IX. 1902 – po maturitě vstupuje na Konstantinovské dělostřelecké učiliště v S. Petěrburgu
IX. 1903 – jmenován poddůstojníkem
VIII- 1904 – jmenován podporučíkem a zařazen k dělostřelecké brigádě na Kavkaze
IX. 1907 – povýšen na poručíka
IX. 1909 – povýšen na štábního kapitána
VI. 1912 – úspěšně, jako absolutní výtečník, ukončil studium na Nikolajevské akademii generálního štábu
VI. 1913 – absolvoval pilotní výcvik v Moskevském leteckém učilišti, pak působí jako člen inspekční komise generálního štábu pro kontrolu pohraničních pevností
X. 1913 – velitel roty 122. Tambovského pluku
VIII. 1914 – pobočník náčelníka štábu záložní 69. pěší divize v Charkově, později s ní obléhá pevnost Przemysl
XI. 1914 – jmenován kapitánem generálního štábu, bojuje v Karpatech
XI. 1915 – náčelník rozvědky 20. AS
VIII. 1916 – povýšen na podplukovníka generálního štábu
II. 1917 – náčelník štábu 176. pěší divize v III. 1917 přejmenované na 2. Kavkazskou granátnickou divizi
V. 1917 - náčelník štábu 126. pěší divize na rumunské frontě
IX. 1917 - náčelník štábu 1. střelecké Husitské divize
6. 1. 1918 – velitel 3. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova
V. 1918 – zvolen členem vojenského kolegia Prozatímního výkonného výboru legií a ustanoven velitelem Čeljabinské skupiny při bojích na Magistrále
VI. 1918 – ustanoven velitelem Západní skupiny, povýšen na plukovníka
8. 7. 1918 – ustanoven velitelem Jekatěrinburské skupiny
17. 10. 1918 – povýšen na generálmajora
XII. 1918 – návrat do ruské armády na Sibiři v hodnosti generálmajora, bojuje v rámci Kolčakovy ofezívy jako velitel 2. Ufimského sboru
22. 7. 1919 – ustanoven velitelem 2. sibiřské armády, s tou z posledních sil rozdrtí 2. armádu M. Tuchačevského
XII. 1919 – po pádu Sibiřské armády u Krasnojarska prchá s několika tisíci vojáků na východ
I. 1920 – povýšen na generálporučíka a ustanoven Vrchním velitelem ruských vojsk na Sibiři
II. 1920 – vzdává se velení a odjíždí do Vladivostoku, zde odmítá nabídku čs. legií, aby s nimi opustil Rusko a odjíždí na Krym ke gen. Wrangelovi
X. 1920 – po pádu Krymu evakuuje do Turecka
1. 5. 1921 – vstoupil do čs. branné moci v hodnosti generál V. hodnostní třídy
X. 1921 – velitel Pěší brigády 24 v Michalovcích
20. 1. 1920 – získal občanství RČS
III. 1922 – zástupce Zemského vojenského velitele v Užhorodě
I. 1923 – velitel Pěší divize 9 v Trnavě
10. 2. 1925 – povýšen na generála IV. hodnostní třídy
31. 7. 1927 – Zemský vojenský velitel v Brně
16. 12. 1927 – povýšen na divizního generála
30. 12. 1929 – povýšen na armádního generála
15. 11. 1935 – Zemský vojenský velitel v Praze
IX. 1938 – velitel I. armády, společně s gen. R. Lužou vyvíjel nátlak na presidenta Beneše, aby vydal příkaz v boji
1. 4. 1939 - pensionován, podílí se na přípravě budování vojenské odbojové organizace ON
v období okupace nevyvíjel aktivní odbojovou činnost, neustále byl sledován příslušníky Gestapa (a patrně i agenty NKVD)
12. 5. 1945 – zadržen oddílem NKVD v Praze a odvlečen do SSSR, proti tomuto aktu neprotestoval žádný československý politik, peticí čs. důstojníků se gen. L. Svoboda odmítl zabývat
1946 – odsouzen k 10 letům vězení
27. 10. 1951 – zemřel v pracovním táboře v Ozerlagu u Tajšetu

(Zdroj: Generálové legionáři, Encyklopedie branné moci RČS)

Odkaz na pamětní desku v Brně Stránicích - ZDE