SPOLEK PRO VPM - archivní verze - nový web je vets.cz

Vzpomínkové shomáždění v Českém Brodě

K uctění památky rodáka Bedřicha Nezavdala, který byl vojákem Roty Nazdar a který zemřel dne 24. dubna 1918 po bojovém zranění, se před jeho rodným domem, na níž je pamětní deska připomínající jeho osobnost, sešli představitelé města vedení starostou Jakubem Nekolným, zástupci Armády ČR, místního Sokola, příbuzní rodiny Nezvdalovy a další občané. Pietní setkání bylo organizováno z podnětu Jednoty ČsOL Český Brod, a to dne 24. dubna 2018, tedy přesně sto let od jeho smrti. Po projevech starosty a tejemníka jednoty zazněla večerka, kterou krásně zatroubil trubač pražské posádky. Téměř všichni účastníci po vlastní pietě využili šance a přemístili se do Podlipanského muzea, kde byla jen pro tento den zpřístupněna výstavka věcí z pozůstalosti Bedřicha Nezavdala. Celé akci ještě předcházela přednáška v českobrodském gymnáziu o historii a významu čs. legií.

Bedřich Nezavdal,
projev 25.4.2018, Český Brod, Jungmannova ulice

Touto ulicí projíždíme či procházíme téměř denně. Málokdo z nás však zrakem pohlédne na starou pamětní desku a ještě méně lidí se zamyslí nad jménem, které je na ní uvedeno.

Bedřich Nezavdal. Byl naprosto běžným mladíkem, jakých i tehdy běhalo v Českém Brodě mnoho. Jeho rodina byla zřejmě velmi chudá, bydleli nejprve v tomto domě a později ve dvoře v Liblicích. Bedřich se po vyučení na krejčího vydal do Francie, kde se oženil a později se přesunul do Londýna. Ve Velké Británii žila před první světovou válkou nepočetná česká komunita, kterou z velké části tvořili právě krejčí a obuvníci. Bedřich Nezavdal se aktivně účastnil krajanského života a byl členem londýnského sokola. Až do tohoto okamžiku ničím zvláštním nevybočoval.

Pokud však mám nyní zmínit dva symboly, kterým na mne život Bedřicha Nezavdala zapůsobil, byla by to na prvním místě jeho rozhodnost a na druhém místě jeho odvaha.

Proč rozhodnost? Když vypukla válka, chovala se Velká Británie vůči Čechům, tedy občanům nepřátelského Rakousko-Uherska velmi korektně. Buď byli ve velmi solidních internačních táborech, spíše však zůstali zcela na svobodě a mohli pokračovat ve svých běžných civilních životech. Nikdo nikoho k ničemu nenutil. Přesto se londýnští sokolové rozhodli, že v této válce budou stát na straně Anglie a přihlásili se do britské armády. Tím mimochodem zamotali britské státní správě pořádně hlavu, protože s takovou možností nikdo nepočítal. Britové nakonec z vnitřních důvodů nabídku sokolů odmítli a ti se následně přihlásili do francouzské cizinecké legie. Mezi nimi byl i Bedřich Nezavdal. Proč tedy rozhodnost? Protože Bedřicha nikdo nemohl k rozhodnutí přinutit, rozhodl se tedy sám, svobodně.

Dobře, řeknete, takových snílků bylo, kteří se nadšeně hlásili a při prvním výstřelu utíkali jako zajíci. Tady však přichází druhý aspekt a tím byla a je odvaha Bedřicha Nezavdala. Francouzská cizinecká legie byla vždy nasazována na ty nejtěžší úseky. Bedřich Nezavdal neprožil válku někde v písárně, žil a bojoval v těch hnusných zákopech světové války, brodil se blátem a bojoval v bitvách, ve kterých pro pár metrů postupu umíraly tisíce vojáků na obou stranách fronty. Bedřich Nezavdal se bojům rozhodně nevyhýbal, opakovaně byl vyznamenán francouzským válečným křížem.

Zemřel půl roku před koncem války, při britské ofenzivě na řece Sommě. Na rozdíl od tisíců vojáků, jejichž ostatky nebyly nalezeny, Bedřich Nezavdal svůj hrob má, nalézá se na československém vojenském pohřebišti v La Targette, kde vedle něj leží jeho bratři, českoslovenští vojáci padlí v první i druhé světové války.

Bedřich Nezavdal byl jedním z miliónů vojáků, kteří padli v První světové válce, pro nás, občany Českého Brodu je přesto něčím výjimečný. Byl přeci jedním z nás a navíc byl takovým, že i dnes, po sto letech od jeho smrti, na něj můžeme být hrdí. Byl totiž člověkem rozhodným a odvážným.
Rozhodnost a odvaha jsou přitom vlastnosti, které nám lidem 21. století připadají zbytečné a nemoderní. Zlu, kterému čelí civilizovaný svět a Česká republika také, ale nemůžeme vzdorovat pohodlností a výsměchem. Ve způsobu, jakým čelil zlu, nám budiž Bedřich Nezavdal příkladem!

Za chvíli zazní večerka. Prosím ty, kteří prošli vojenským výcvikem nebo se cítí být povinováni k obraně své vlasti, aby se postavili do pozoru a tímto vojenským způsobem uctili památku Bedřicha Nezavdala, našeho rodáka.   

Bedřich NEZAVDAL
statečnost a dobrovolnost

Bedřich Nezavdal se narodil dne 13.4.1889 v Českém Brodě a to v domě v dnešní Jungmannově ulici č.p. 270. Jeho otec František Nezavdal (nar. 21.11.1863 v Českém Brodě) byl vařičem cukru v českobrodském cukrovaru a matka Helena (nar. 25.11.1867 v Českém Brodě, roz. Čermáková) byla v domácnosti. V roce 1900, když celá rodina bydlela v Liblicích ve dvoře č.p. 9, ji tvořily ještě sestry Marie (nar. 15.8.1891 v Českém Brodě) a Helena, která se dne 30.10.1899 narodila již v Liblicích. Bedřichova rodná matka brzy umřela a otec se podruhé oženil.

Po třech letech na Měšťanské škole v Českém Brodě se Bedřich Nezavdal vyučil krejčím v Ústí nad Labem, kam jej zavezl otec, aby se tam naučil i německy. Jeho spolužák a kamarád jej po létech popsal jako snědého hocha štíhlé postavy, který byl často ve tváři podmračený. Naproti tomu však měl být Bedřich povahy veselé a srdce dobrého.
Již v Českém Brodě vstoupil Bedřich Nezavdal do sokola, který se mu stal osudem.

V roce 1906 odešel mladý krejčí Nezavdal do Německa, pracoval v Landshutě, Münschenu, Karlsruhe a v Métách. Odtud odjíždí do Ženevy a později do Paříže, kde se oženil. Začátek války ho však zastihl ve Velké Británii, v Londýně. Bedřich Nezavdal byl, stejně jako jeho příbuzný Alois Nezavdal z Českého Brodu, zapsán v seznamu členů české komunity. Zároveň vstoupil do londýnského sokola, kde se stal i činovníkem.

Přestože mohl prožít poklidný život, rozhodl se bojovat na straně Dohody za věc své daleké vlasti. Členové Sokola v Londýně, mezi nimiž byl i Bedřich, se již 8.srpna 1914 nabídli britskému ministerstvu války, že vstoupí do britské armády, ale nakonec byli odmítnuti. Přihlásil se tedy do sboru ostrostřelců francouzského dobrodruha Adolphe Brezeta, který se ve stejné době sestavoval ve Wembley a který měl být vycvičen k boji po boku spojenců. Bedřich Nezavdal si musel, podobně jako jiní dobrovolníci, zakoupit svou vojenskou uniformu a začal prodělávat výcvik v četě a v rotě.

Vláda Velké Británie však odmítla podmínku na uznání neexistujícího, tzv. Svobodného státu Counani, jehož prezidentem se Adolphe Brezet sám prohlásil. Ostrostřelci se tedy ve svých uniformách přesunuli do Francie, kde se hromadně přihlásili do francouzské cizinecké legie.

Bedřich Nezavdal byl dne 26. října 1914 byl v Bayonnu prezentován u praporu C, 1. cizineckého pluku Cizinecké legie. Podobně jako jiní čeští dobrovolníci byl zařazen do 1. roty, které se začalo podle pozdravu, kterým se vítali čeští dobrovolníci říkat Rota Nazdar. Přestože byla vlastně jednotkou cizinecké legie, je považována za první novodobý český vojenský celek a takto je prazákladem československého vojska.

Česká rota cizinecké legie byla velmi brzy nasazena, stalo se tak dne 11. listopadu 1914 u Arrasu. Následovaly další prudké boje, především pak v květnu 1915, kdy po útoku na kótu 140 u vesnice La Targette byla téměř zcela zničena. Bedřich Nezavdal boje přežil. Ve svém dopise z 20. května 1915 poměrně suše popsal, jak se jeho rota „porvala s Germánci“: „A náš pluk dobrovolníků po tříhodinovém boji většinou na bodáky zahnal Němce zpět na čtyři kilometry.“ Po formálním rozpuštění Roty a praporu C z důvodu velkých ztrát, ke kterému došlo dne 16.6.1915, bojoval v dalších jednotkách Cizinecké legie. Zúčastnil se velkých bitev na západní frontě v Champagne, u Verdunu a v Hangard. Za svou odvahu byl opakovaně v letech 1916, 1917 a 1918 vyznamenán francouzským válečným křížem.

Bedřich Nezavdal byl ve stálém korespondenčním spojení s londýnským činovníkem české komunity, panem Šimáněm. Dne 1.září 1916 mu poděkoval za zaslané peníze a vysvětlil, proč si na frontě nešetří peníze: „Po šesti dnech jdeme zas do zákopů na dvanáct dní, tam tě něco praští, že zapomeneš dýchat, a co pak s penězi? Nového nic. Sem tam nějaká přestřelka....“
V jiném dopise panu Šimáněmu se Bedřich podivuje nad rozepřemi v české komunitě v Londýně: „...je mi divné, že právě to, aby každý, kdo může, nabídl své služby armádě – že vás rozdělilo na dva tábory. Píšeš Sokol a ti druzí. Tedy dvě strany, které se navzájem potírají? Jsem rozhodně přesvědčen, že takovým způsobem se jakživi k určitému cíli nedostanete...“

Na jeho odvahu a chytrost, kterou projevil při boji u vesnice Belloy na Sommě v červenci 1916 i po mnoha letech vzpomínali jeho spolubojovníci. Bedřich Nezavdal tehdy svým rozhodným krokem zachránil před zajetím skupinu vojáků cizinecké legie, mezi nimiž byli i Češi a zachránil je před následnou popravou. Jeho čin strhl ostatní k protiútoku, ve kterém pak zajali 60 německých vojáků a jednoho důstojníka.

Další válečný kříž si vysloužil v bitvě u Verdunu, konkrétně při francouzském útoku na německé pozice dne 19.srpna 1917, kdy byl jedním ze dvou kulometníků oddílu, který se snažil převzít svahy výšiny Mort. Homme. Ve vzpomínce spolubojovníků je nazýván Fricek Nezavdal, je tedy možné, že užíval i německého přepisu svého křestního jména.

Dne 24. dubna 1918 podlehl kulometčík, desátník Bedřich Nezavdal střelnému zranění, které utrpěl do hlavy v bojích při ofenzivě na Sommě dne 18.dubna. Byl pohřben v Amiens, ale později byly jeho ostatky přeneseny na čs. vojenské pohřebiště v La Targette. Jeho hrob má podobu betonového kříže s jednoduchou tabulkou se jménem, vojenským číslem, datem úmrtí a francouzským dovětkem, že padl za vlast.

Bedřicha Nezavdala připomíná deska na jeho rodném domě (CZE-2106-01960), jeho jméno je uvedeno na pamětní desce v kostele sv. Gotharda (CZE-2106-01963), na hřbitovní pomníku ve francouzském La Targette, kde má na hřbitově čs. vojáků i svůj náhrobek (FRA278).
Dalším připomenutím jeho osoby je schránka celosvětové hry Geocaching „GC3P6JR Legionar Bedrich Nezavdal“, která se nalézá na území Liblic u Českého Brodu, a putující mince této hry „TB3B27N Czechoslovak Legionnaire Bedrich Nezavdal Geocoin“.

Není snad lepší závěr k tomuto článku, než ten, který sám nevědomky napsal Bedřich Nezavdal ve svém dopise příteli z 25. září 1916: „Dík však pevné vůli a otrlosti, které se každému z nás po dvouletém pobytu na frontě dostalo, zvykli jsme si a spřátelili se s osudem, vědouce, že konáme povinnost k vlasti a k národu.“

zpracoval Marek Skýpala