Odpověď na otevřený dopis mjr. Pokovby od plk. Heřkoviče
Vážený bratře,
trpělivě jsem si přečetl Tvůj „Otevřený dopis bratrům a sestrám“. Rád bych na něj reagoval. Z Tvého „zasvěceného“ dopisu usuzuji, že jsi o současné situaci v ČsOL dobře informován, nebudu se jí tedy podrobněji zabývat, i když si nejsem zcela jistý, že ty Tvé informace nejsou tak trochu jednostranné.
Zkrátka, svou „pravdu“, kterou hlásáš opíráš o přesvědčení, že Tvůj otec by se za nás, jeho spolubojovníky styděl za to, že chceme rozbit Československou obec legionářskou. My, ale i já osobně jsem však přesvědčen, že by tomu bylo právě naopak. On však už, bohužel nežije. Kdo by tedy mohl rozhodnout o tom, kdo z nás má pravdu? Já jsem přesvědčen, že jedině ti, kteří spolu s ním nasazovali své životy. Ti, kteří spolu s ním prožili válečné peklo, aby přinesli svobodu své vlasti. A jedině to my přece pouze chceme. Chceme pouze uspořádat takový sněm, kde by právě tito lidé měli spravedlivou šanci projevit svou vůli.
Je tam několik urážlivých výroků, s kterými považuji za nedůstojné polemizovat. Snad s jedným, který jsem asi dobře nepochopil. Uvádíš, že my chceme rozbíjet ČsOL. Mám tomu rozumět tak, že vy „novodobí veteráni“ (cituji Tvou formulaci) jste Československá obec legionářská a že my legionáří vás chceme rozbíjet?
Ještě na závěr k citaci z písničky Michala Tučného „…boty špinavý, ale ruce čistý mám“. Michala Tučného jsem znal. Byl to bodrý chlapik.
Tuto jeho písničku však bohužel neznám a nevím co s ní chtěl říci. Omlouvám se tedy, že jsem nepochopil ani to, co jsi tím chtěl říci Ty. Znám však dost lidi, kteří mají špinavé nejen boty, ale i ruce, ba i srdce. Ale nehádej prosím co tím chci říci.
S bratrským pozdravem