Pomník a emoce
Pravdou je, že parašutisté, kteří se účastnili akce proti zastupujícímu říšskému protektorovi Heydrichovi pomník v místě svého odpočinku ještě nemají. Ale po mnoha letech čekání jsme se dočkali pomníku alespoň v místě jejich akce.
Pomník stojí a od počátku je okolo nemálo emocí. Pravda, někteří novináři zrovna dvakrát netrefili realitu už při jeho odhalení, kdy málo pochopitelně tvrdili, že na hranolu stojí tři výsadkáři v britských uniformách, což je celkem podivné, protože uniformy mají jen dva, třetí je v civilu. Jedna redaktorka dokonce nějakým zázrakem zjistila jméno oné třetí osoby (jde prý o Opálku), což je prostě úsměvné. Ale budiž, nechme mudrování, je to pomník vojáků a jejich pomocníků, netřeba zdůrazňovat, že většina svoji odvahu nepřežila.
Potud asi vše v pořádku, Jenže, jeden elitní redaktor celostátních novin mi nasadil brouka do hlavy myšlenkou, že to vlastně není pomník výše jmenovaným, ale budoucí možné pietní místo pro nácky, že je to vlastně pomník Heydricha. Jelikož dotyčný udělá z čehokoliv něco elitního a kauz ročně nastřelí tolik, že mu klidně můžeme pracovně říkat „sestřelovač“, nechal jsem to plavat, koneckonců daná tiskovina celkem rychle směřuje k bulváru, takže co ?
Nu, ale včera na schůzi mi kolega Vladimír ukázal málo uvěřitelný leták, ke kterému přišel právě při odhalování tohoto pomníku. A na onom letáčku (mimochodem o těchto papírcích se zmínil možná jen deník Právo), který snad jen náhodou obsahuje nemalý kousek říšské orlice je podobná myšlenka. A hlavně je tam výzva k návštěvě tohoto místa v jistý den.
V článku v Právu je přímo vyjádřena obava z toho, že by se v jistý den u tohoto pomníku mohla strhnout jakási provokace.