Teze k letošním výročí Cikháje- 73 let od osvobození
Teze k letošním výročí Cikháje- 73 let od osvobození
část 3, dokončení
Rudolf Hegenbart
Občané Cikháje v roce 1919 s nadšením přivítali zprávu o Verasillském míru. Za několik málo let po vzniku naší republiky, přicházeli němečtí politikové s myšlenkami, že pojetí národního státu převyšuje a překonává idea nového společenství. Tato idea prý bude transformovat životní prostor v novou duchovní říši. Představitel německé říše Josepf Goebbels to později komentoval, na adresu okupovaných zemí slovy: „Znamená to pro vás, že jste příslušníky velké říše, která se připravuje na reorganizaci Evropy…“ Idea postupně byla vnášena do vědomí politiků až přišel Mnichov. Loni uplynulo 80 let od podpisu Mnichovské zrady. Mnichovská dohoda umožnila obsadit pohraniční území naší republiky a připojit ho k německé říši. Ze svých domovů muselo odejít 1. 200 000 čechoslováků.
Zrada v Mnichově vyvrcholila 15. března 1939, před 79 lety. Vznikl Protektorát Čechy a Morava. Slovensko se osamostatnilo. Naše státní samostatnost skončila. Hrůzný čin vůči našim národům zdůvodnil německý vůdce Adolf Hitler slovy: „Po tisíc let náležely k životnímu prostoru německého národa českomoravské země. Československý stát prokázal svou vnitřní neschopnost k životu a propadl proto nyní také skutečnému rozkladu. Německá říše z příkazu sebezáchovy zasáhla, neboť dokázala ve své dějinné minulosti, tak vlastnostem německého národa, že jediná jest povolána řešit tyto úkoly…“
Začala 2. světová válka, doba temna. Dějiny českého národa byly vykládány ve prospěch Němců. Vždy v minulosti byl prý český národ podřízen Němcům. Ve škole byly revidovány veškeré učebnice. Byly z nich odstraněny vlastenecké články. Řídící učitel a jeho manželka museli předložit potvrzení, že nejsou židovského původu. Všechny spolky byly zakázány. Zakázány byly zábavy i kulturní akce. Pod trestem smrti byl zapovězen občanům poslech rozhlasu z Londýna a Moskvy.
V obci panoval strach, postupně se občané připravovali k odboji. Při síťování scházeli se po chalupách, věřili ve vítězství. Na rozložené mapě, u petrolejové lampy, si ukazovali stav na frontě, zápasy a postup Rudé armády. V kronice školy se píše mj., „... ve chmurných dnech fašistické okupace se náš lid scházel v mnohých chaloupkách a dychtivě v nočních hodinách odposlouchával zakázaný rozhlas z Londýna a Moskvy. Zprávami z ciziny byli jsme posilováni, nabyli jsme nezlomnou důvěru ve vítězství našich práv, spravedlnosti, pravdy, svobody…“ V chmurné dny, kdy německé fanfáry z radia s protivným bubnováním vyhlašovaly zdánlivě vítězný postup fašistických vojsk tu jako bych četl v duších našeho lidu Jiráskova slova: ,“Když mně bylo nejhůře, napadá mě vzdor a myslím si: Tisíc let tu stáli a obhájili se, krváceli a trpěli a teď bychom měli malátnět? Ne, kdybych měl být poslední, sám jediný, nepoddal bych se.“ Byly to začátek rozvoje odbojové činnosti proti fašistickému Německu. A to ve Žďáru a okolí i v naší obci.
Dne 1. září 1939 formuloval v Londýně koncepci odboje president republiky dr. Edvard Beneš. Na tomto základě začal v Anglii výcvik parašutistů. Partyzánským aktivitám byl určen dokument sovětského státního vedení č. 189 z 5. listopadu 1942. Rozkaz nesl název „O úkolech partyzánského hnutí“. Ovlivnil aktivity partyzánů a obyvatel i zde v Cikháji a v okolí. Aktivitou západního odboje byl dne 27. května 1942 spáchán atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha.
Začal brutální teror proti Židům, vlastencům, proti české inteligenci. 10. června byly vypáleny Lidice, popraveni muži, ženy a děti odvlečeny do koncentračních táborů. Dne 24. června potkal stejný osud obec Ležáky. Německý teror podnítil občany ke zvýšení odbojové činnosti. V Cikháji se ujal organizování odboje František Bukáček z č. 4.
Pro naši obec a okolí byl významný sovětský partyzánský výsadek brigády M. J. Hus v čele s majorem Fominem. Seskočil 26. října 1944, místo v okolí Velkého Dářka u Škrdlovic, v podhůří Železných hor na Čáslavsku. Počátkem listopadu 1944 přešli členové štábu na Novou Huť a na Kamenný vrch, kótu 801, na hranici cikhajského katastru. Díky vedoucímu polesí Karlu Němcovi z Nové Huti byl na této kótě vybudován partyzánský tábor a v lesním katastru obce zemljanky.
Počátkem listopadu 1944 přišel do Cikháje náčelník štábu této brigády N. Chimič. Kontaktoval hajného Karla Jaitnera, Adolfa Hamana, lesního dělníka Josefa Vajse, Františka Bukáčka, posléze další občany. Občané získávali a předávali partyzánům důležité zprávy politického, hospodářského a vojenského charakteru. Ženy praly a zašívaly partyzánům prádlo, oděv, připravovaly stravu, staraly se o nemocné. V domku Josefa Vajse umístila brigáda M. J. Hus svoji vysílačku.
Významným partyzánským oddílem, který krátce působil v obci Cikháj, byl oddíl Zarevo čele s Pavlem Vasiljevičem Fedorovem – Faustovem, politickým komisařem Jevgeniem Bukinem a náčelníkem štábu Vladimírem Francevičem Kadlecem – Ivanem Hrozným. Oddíl pobýval v hájence u sourozenců Jaitnerových, vysílačku měl umístěnou v rodině Josefa Vajse. Po splnění bojového úkolů ve Žďáře odešel oddíl 1. ledna 1945 do Samotína na Fryšavsku.
Příchod partyzánských jednotek do našeho kraje a do naší obce, jejich aktivity, vyvolaly u německých fašistických vojenských jednotek a v gestapu veliký rozruch. V prosinci 1944 a v zimních i jarních měsících roku 1945, zahájili Němci velkou proti partyzánskou ofenzivu. Měla postihnout nejen partyzány, ale i jejich pomocníky. V Cikháji bylo zatčeno a odvlečeno do koncentračních táborů 11 občanů včetně tří žen. Pět z nich bylo odsouzeno k trestu smrti. Před smrtí je zachránil příjezd Rudé armády do Prahy dne 9. května 1945. Bez možnosti vynést majetek byl vypálen domek Josefa Vajse, kulomety prostřílen domek Josefa Roučky, obyvatelé byli zatčeni. Z kapličky obce odvezli Němci zvon, který se nikdy nevrátil. Dva hajní, Adolf Haman a Karel Jaitner, odešli k partyzánům. Na přiloženém obrázku část zápisu Marie Beránkové o výsleších po jejím zatčení gestapem. Na dalším obrázku trosky vypáleného Vajsova domku.
V Chrudimi zřídili nacisté prosinci roku 1944 zvláštní komando k likvidaci partyzánů, jeden oddíl působil v Novém Městě na Moravě, ve Vojnově Městci, v Polničce. V Herálci byl speciálně cvičený oddíl se psy. Přijížděli i do naší obce a do huštin a po obci pouštěli psy, vlčáky, v domnění, že chytnou partyzány. Ve Žďáře byl zvláštní oddíl policie, jehož příslušníci dojížděli na kolech i do naší obce. Působily i oddíly Jagdommanda, které dostaly za úkol sledovat občané Marie Beránková a Josef Vajs. Ze Tří Studní docházeli do obce a posléze do německého Karlova členové Hitlerjugen. Mezi partyzánské oddíly nasazovali Němci konfidenty, aby oddíly rozložily a příslušníky partyzánů zatkli. Kdosi udal gestapu, že místní lesní dělníci popíjeli v lese s partyzány. Okamžitě přijelo gestapo do obce a ještě opilé dělníky u Straků č. 28 vyšetřovalo.
Boj partyzánů s německými vojsky vyvrcholil 27. dubna 1945 za Pihovinami směrem ke Kocandě. Byl to vítězný boj o výsadek se zbraněmi a potravinami. Na obrázku Památník, který připomíná tehdejší boj. Byl vydán a rozmnožen leták pod názvem „Slovo k některým českým lidem a partyzánům“. Nabádal k nutnosti přísné konspirace a k ochraně proti provokacemi ze strany nacistů.
Poslední zoufalou akcí německých vojsk a gestapa v naší obci byl 1. květen 1945. V rámci jejich potřeb zatknout partyzány a spolupracovníky, obsadili totálně obec, všechny domy. Od ranních hodin prohlíželi domy, vyšetřovali obyvatele. Nikoho ale nenašli. Partyzáni se zavčas přemístili. Vojska odjela.
Z příkazu velení partyzánů bylo nařízeno kácet smrky přes příjezdové silnice do obce a znemožnit příjezd německých vojsk. Dne 5. května 1945 prohlásili partyzáni a revoluční národní výbor, obec Cikháj za svobodnou. Barikády, přes příjezdové silnice, byly odstraněny. Na obecním úřadě zavlála československá vlajka, místní cestář Josef Haman vyhrával na harmoniku.
Osvobození vyvrcholilo příjezdem vojsk Rudé armády do Prahy dne 9. května 1945, do naší obce pak 10. května 1945. Vojáci Rudé armády byli u nás vítáni kyticemi a slavnostními projevy. Dne 12. května 1945 přijela rumunská vojska počtu 1. 200 mužů. Pomáhala zatýkat zbylé utečené německé vojáky a dbát na udržení pořádku v obci. Vojska, po slavnostních ceremoniálech, odjela z obce 27. května 1945. V Cikháji skončila 2. světová válka, nastala definitivně svoboda, mír. Obec se začala rozvíjet do nového života.
To jsou historické zkušenosti. Tak byly zaznamenány účastníky odboje a dosud žijícími pamětníky naší obce. Od konce 2. světové války a od osvobození naší obce, uplynulo 73 let. Od té doby vyrostly tři generace. Obec se obměnila novými občany. Můžeme si jen domýšlet jak dnešní generace chápe a zachází s odkazem svých předchůdců, kteří obětovali svá srdce vlasti, své obci. Setkáváme se totiž s podivnou módou nic z minulosti si nepamatovat anebo s jejím zkreslováním, znevažováním. Naši předchůdci, za své hrdinské činy nic nežádali. Zůstali prostými lidmi se všemi všednostmi, ale i krásami, které jim přinášela každodenní poctivá práce na políčku, zahrádce či v lese, milá rodina, vzájemná láska. V roce 1946 přijel do Cikháje velitel partyzánů z Kyjeva generál Kovpak s doprovodem. Děkoval místním občanům za účast v odboji a za pomoc partyzánům.
V knize F. Ťopka „Lidé stateční a ti druzí z roku 1966 se v závěru píše mj. „Nezapomeneme, nikdy nezapomeneme…Nezapomeneme na živé ani na ty, kteří za naši svobodu platili svými životy, Nikdy nezapomeneme!!“
Náhledy fotografií ze složky Teze k letošním výročí Cikháje – 650 let
