Máj 2014 NEBUĎME LHOSTEJNÍ!
Máj 2014 NEBUĎME LHOSTEJNÍ!
Před 69 lety dne 5. května po šestileté okupaci zavlála znovu na domě starosty obce Cikháj československá vlajka. Oči občanů byly pokryty slzami štěstí. Partyzáni prohlásili obec za svobodnou! Již bez skrývání obědvali v mnoha domácnostech, hovořili o statečnosti místních občanů, kteří pomáhali v boji proti nepříteli. Německý fašismus měl v úmyslu zotročit a vyhladit náš národ. Ztratili jsme jednu třetinu území s 1 250 000 obyvateli české a slovenské národnosti, 40 procent všeho průmyslu a většinu surovinových zdrojů, přervány byly dopravní spoje, zničen obranný systém. Veliké byly ztráty morální, rozklad politického a ideového systému. Rozhodnutí německého vůdce A. Hitlera bylo jasné: „Poněmčení československého prostoru germanizací Čechů, tj. jejich asimilaci. Z asimilace je třeba vyjmout ty Čechy, o kterých jsou rasové pochybnosti anebo kteří mají k říši nepřátelský postoj. Tuto kategorii je třeba vyhubit.“ Válka vyvolaná německými fašisty pohltila tisíce životů lidí, kteří mohli žít. Zatýkání místních občanů, vypálení a prostřílení dvou domků fašisty vedlo ke vzdoru proti praktikám protektorátní moci. Dne 1. května byla obec totálně obsazena německým vojskem. Spolu s gestapem prohledávali vojáci každý dům, hledali partyzány. Odpor občanů proti fašistické zvůli vyvrcholil 5. května 1945, kdy uposlechli výzvu partyzánů a přispěli k závěrečnému odporu. Téměř všichni muži káceli stromy přes silnice vedoucí do obce, aby zamezili dalšímu příjezdu německých vojsk. Prezident dr. Edvard Beneš v roce 1945 prohlásil: „… Na tuto válku se nesmí zapomenout, a aby se nezapomínalo, je nutno ji sebevědomě a důstojně, ve jménu práva a svobody, práva a pravdy, ve jménu lidskosti, živoucí, opravdové a správné lidskosti, stále a stále připomínat.“
V roce 1999 jsem navštívil všechny rodiny v Cikháji. S občany jsem hovořil o jejich mládí, životě, o zkušenostech z období 2. světové války. Vyprávěli, jak pomáhali partyzánům, scházeli se v chalupách, besedovali. Na rozložené mapě, u petrolejové lampy, si ukazovali vítězný postup Rudé armády, jak poráží vojska fašistického Německa. V kronice školy se píše mj., že: „... ve chmurných dnech fašistické okupace se náš lid scházel v mnohých chaloupkách a dychtivě v nočních hodinách odposlouchával zakázaný rozhlas z Londýna a Moskvy. Zprávami z ciziny byli jsme posilováni, nabyli jsme nezlomnou důvěru ve vítězství našich práv, spravedlnosti, pravdy, svobody…“
Básník Petr Křička, který se ukrýval během války v obci, o pátém květnu napsal do kroniky mj.: „5. květen 1945, vidina Královských Hradčan, symbolu naší svobody a státní samostatnosti, vznášela se před očima vlastenců cikhajských, kteří s nadšením účastnili se povstání národního ve slavném květnu 1945, ruku v ruce s partyzány, jimiž hemžily se lesy na Žákovici. V těch dnech spěchal jsem i já pěšky do bojující Prahy…“
Ti, kteří byli členy partyzánských oddílů, ti kteří s nimi spolupracovali, i deset občanů, kteří prošli gestapáckým vězením, byli odsouzeni k trestu smrti, už nežijí. Ze zkušeností občanů Cikháje lze vyčíst mnohé. Nenajdeme žádné senzace, ale najdeme příklady statečnosti, odhodlání, velkou odvahu uchránit svůj domov, vlast.
Stále méně je mezi námi těch, kteří si pamatují ony události a zažili radost májového rána roku 1945. Čím více uplynulo času, tím slabší je i hlas nás, posledních pamětníků. K prožitkům občanů ve 2. světové válce bychom neměli zůstávat lhostejní, ale starat se, aby jejich podíl na boji za svobodu nebyl zapomenut. Nebýt vítězství v květnu 1945, nebylo by ani nás, ani těch, kterým jsou události před 69 lety lhostejné. Poučme se z historie a nesme pevně a hrdě odkaz partyzánů, kteří přísahali, že „budou bojovat tak, jak bojovali praotcové husité, neznaje bázně, nereptaje ve svízelných situacích, že neustanou v boji a nesloží zbraně dokud země česká a moravská nebude vyčistěna od hitlerovských band a jejich přisluhovačů“.
Květy vděku patří všem, kteří pracovali pro naše osvobození, kteří obětovali i své životy.
Dr. Rudolf Hegenbart
Generál Kovpak z Kyjeva děkuje v květnu 1946 občanům Cikháje za pomoc partyzánskému hnutí a odboji