Máj 2017 poznámky
Máj 2017
V naší obci Cikháj jsme už jen čtyři občané, kteří si mohou připomenout 2. světovou válku a hrozivé události v cikhajském katastru před 72 lety. Bohužel, skuteční účastníci osvobozovacích akcí od fašismu, bojovníci za lepší svět, odešli. Je však mimořádně významné, že tak činí pravidelně mladá generace, za což představitelům obce patří poděkování.
Rozsáhlé hmotné a mravní škody, které zanechala nebývale krutá a nemilosrdná válka si tak stále připomínáme. Oceňujeme, že ukončení války, i díky místním občanům, znamenalo nejen svobodu, ale i předzvěst realizace veliké myšlenky mezinárodního bratrství a spolupráce.
Staré majetkové poměry, které byly koneckonců hlavní příčinou světového krveprolití, utrpěly vítězstvím Rudé armády a jejím spojencům, účastí demokratických sil v této válce, smrtelné rány.
Těžce vybojované vítězství nad fašismem přineslo nejen svobodu porobeným národům, ale i nové možnosti seberealizace dělníkům, rolníkům, inteligenci, mladé generaci.
Uprostřed hořících trosek a duchovního zmatku vyrůstal nový, sociálně spravedlivý svět, pro nějž naše technická civilizace založená na vědecké plánovitosti, na úžasné dělbě práce, vytvořila potřebné předpoklady.
Měnily se nejen lidské vztahy a zvyky, ale i velké všelidské ideje nabývaly nového významu. Revoluční výheň a poválené nadšení přetavilo staré, ctihodné pojmy jako svoboda, rovnost, lidství a očistila je od nánosu frází a farizejstí.
Převratnou skutečností byl vítězný nástup myšlenky plánovité organizace sociálního života. Lid přestával věřit v nějakou šťastnou nebo nešťastnou planetu nebo náhodu, v nadpřirozenosti, ale každý národ měl ve svých hlavách určitý plán a cíl, důstojný život každého z nás.
Význačným rysem poválečného období byla lidovost. Ta neměla znamenat přízrak jakési beztvaré lidské masy, ale společenství svobodných, tvořivých individuí, spojených prací na společném díle, na vzájemné úctě. Lid, zbaven psí úzkosti o každodenní existenci mohl sklízet plody své námahy a radovat se z nich.
Lid se ujal řízení státu. Chápal velmi dobře potřebnost a prospěšnost vzdělání, kulturní práce. Dovedl upřímně ctít a milovat ty, kteří se stali přirozenými, vzdělanými, přesvědčivými vůdci.
Díky jim pochopil lid veliké ideje rovnosti, svobody a lidství a usiloval o jejich praktické uskutečnění, stal se nejen národnostně, ale i sociálně svobodným hospodářem svého státu. Byl to morální převrat v poměru prostého občana k práci a ke státu.
Hněvné prokletí našeho lidu zůstalo zachováno k těm, kteří zradili republiku fašistickému nepříteli, kteří sladce hovořili o lásce k vlasti, ale zneužívali národnostního citu proti všem, kteří podporovali pokrok.
Podstatným rysem našeho národního charakteru se stalo kritické sebevědomí československého občana a láska k vlasti vyjadřovaná konkrétní prací. Jedině hrdý a sebevědomý národ mající úctu před sebou samým, mohl být tvůrcem mezinárodního bratrství všech lidí.
Naše vlast vykročila ke společnosti, v níž nesmělo být chuďasa, který by prodával sílu svého těla a s ní sílu svého ducha, vykročil k vytváření společenství, v němž nesmělo být rabstva tělesného ani duchovního.
Za tyto ideály položily své životy miliony občanů. Nekonečné jsou hroby pod Moskvou, Volgogradem, pod Varšavou, pod Berlínem, v horách bývalé Jugoslavie, pod Duklou, Prahou, Ostravou, Brnem, ale i na našem Horácku, na naší českomoravské Vysočině. Mnozí zemřeli, aniž stačili poznat lásku….
Z bláta a kamení vyrostl i náš žďárský okres. Obohatil se díky obětavé a cílevědomé práci lidu, díky bratrství a spolupráci s lidem Sovětského svazu a ostatních zemí, díky statečnosti partyzánů a všech odbojářů z 2. světové války, kteří stáli v předních liniích budování a rozvoje své vlasti.
Nebylo vinou partyzánů, odbojářů, ani skutečných vlastenců, že v průběhu let docházelo k mnoha deformacím a ke zradě ideálů za něž bojovali ve válce a pracovali po válce.
Malodušnost, nenávist odpůrců k výsledkům 2. světové války, pokusy o přepisování historie, nenávist, pomluvy nepřátel, pokoušejí se i dnes svést naše národy na cestu dávno zapomenutou.
Nezapomínejme na souvislosti našich válečných a poválečných úspěchů, ale i všech překážek, nezdarů, zrady a zapojujme naši přítomnost do nepřetržitého řetězce mrtvých, živých a ještě nezrozených. Poznávejme hodnoty stálé a trvalé, neboť v jejich rámcích si zamilujeme nové pro staré a staré pro nové.
Mrak lží a krutosti nemůže pohasit plamen, který byl zažehnut v srdcích milionů prací a bojem našich partyzánů a odbojářů! Zažehnutá cesta zůstává v našich srdcích. Nesmíme být ovšem zbabělí, dvojací, nesmíme být převlékačemi kabátů, ale zůstat věrni odkazu našich předchůdců i ze žďárských lesů a z malé podhorské vesničky Cikháj.
Spoléhejme na člověka, na jeho tvůrčí schopnosti, na sílu přátelství a internacionálního citu. V hrdinech 2. světové války objevujme jejich statečnost, pevnou vůli, čestnost, věrnost. Objevujme v sobě své sny, své tužby, své lásky i zarytou neústupnost. Učme se s mnohým nesouhlasit a umějme to veřejně říci, buďme s mnohými zajedno a umějme se za to bít. Nikdy však nezrazujme sebe sama ani ideje, pro které pracovali naši partyzáni, naši předchůdci, což symbolizují nejen Památníky partyzánskému odboji v Cikháji, ale i bývalí stateční účastníci partyzánského odboje.
Rudolf Hegenbart 2017