LIDÉ POD ŽÁKOVOU HOROU A TISŮVKOU ŽILI S PARTYZÁNY
Čas letí. Na mnohé činy se, ke škodě věci, často zapomíná. Pamětníci událostí postupně odcházejí, mnozí se nemíní k minulosti vracet. A přece byla bohatá na činy pro vlast, svobodu, pro šťastný život. Nejinak tomu bylo na Českomoravské vysočině, pod Žákovou horou a Tisůvkou. Uplynulo 62 let kdy, v létě s vozem, v zimě saněmi a koněm, jezdil Jaroslav Opat z Cikháje po lesní cestě na Mokré. Odvážel dřevo a klády. Nejednou potkával chodce či turisty, kteří se kochali přírodními krásami. Neznámou skupinku lidi potkal i v předposledním měsíci roku 1944. Byli to partyzáni. K události řekl:.
„ Na lesní silnici v cikhajském katastru jsem byl zastaven čtyřmi partyzány. Chtěli zavést na Cikháj. Vezl jsem je na saních, když se před námi objevili dva muži. Tři partyzáni stačili za jízdy vyskočit, čtvrtý zůstal na saních. Ukázalo se, že ti dva byli nadlesní Karel Němec a hajný Cempírek a že se s partyzány dobře znají. Pak jsem odvezl partyzány na Cikháj a ukázal jim na jejich přání obydlí Karla Jaitnera.“

Přes známé navázal kontakty s vedoucím služebny české kriminální policie v Novém městě na Moravě, s četnickým strážmistrem a dalším praporčíkem pěchoty. Tímto spojením získával všechny důležité zprávy o činnosti a opatřeních gestapa, německé bezpečnostní služby i skupin, které se zabývaly činnosti proti partyzánům. Prostřednictvím těchto lidí se dostal do okruhu spolupracovníků odbojové skupiny R3
PŘÍCHOD ZAREVA

Faustov zveřejnil své potřeby. Mj. i to, že hájenka je vhodná pro mnohá setkání a pobyt partyzánů. Karel Jaitner souhlasil. Oddíl Zarevo se tak přesunul k němu do hájenky. U Vajsů zůstala vysílačka a radista Uljev, pobývali tu partyzáni brigády M. J. Hus.
Očekávali letecký výsadek materiálu, zbraní a výbušnin. Shoz měl být proveden v prostoru Pihovin bezprostředně za Cikhájem. Debata u Jaitnerů byla bohatá. Týkala se všech oblastí partyzánského boje. Jakmile se velitel Faustov od Karla Jaitnera dozvěděl jaké má kontakty na různé protektorátní orgány a partyzánskou skupinu R3, Jaitnerovi podal ruku. Byl přijat za člena oddílu Zarevo. Složil přísahu. Hájenka se stala na čas centrem mnoha jednání.
Dne 30. prosince 1944 se v hájence u Jaitnerů sešli představitelé Zareva, brigády M. J. Hus, a oddílu Jan Kozina. Projednali vzkaz řídícího centra z Kyjeva: proti četnickým stanicím se měla zintensivnit bojová a diverzní činnost, různými bojovými aktivitami pak zastavit či omezit dopravu německých vojsk a vojenského materiálu, sledovat práci konfidentů, v rámci možného ohrožení bojové činnosti i bezpečnosti. vymezit prostory svého působení.
BOJOVÉ AKCE

Večer na Nový rok na lyžích vyjela od Jaitnerů skupina pod vedením Vladimíra Kadlece, přezdívaného Ivan Hrozný, do Žďáru. Doprovázel je Karel Jaitner. Četnická stanice ze Žďáru hlásila okresnímu úřadu v Novém Městě na Moravě, že: „ 1. ledna 1945 ve 22 hodin 40 minut vniklo asi pět banditů, z nichž někteří byli v četnických uniformách s čepicemi se šikmými štítky, do výtopny na nádraží v Městě Žďáru, přemohli topiče Jaroslava Sobotku z Města Žďáru šp. 18, přinutili ho, aby opustil výtopnu a hrozili mu pistolemi a strojními puškami.Krátce na to vyhodili ve výtopně do vzduchu čtyři lokomotivy. Výtopna hoří. Bandité jsou na útěku…“

ZRADA
Pobyt partyzánů v hájence u Jaitnerů byl vyzrazen. Do Cikháje přijelo cca 300 německých vojáků a gestapo. Po rozloučení s partyzány Zareva a návratu domů, zahlédl Karel Jaitner z okraje lesa gestapo. Příslušníci gestapa stáli venku a ostatní byli

Další den se do obce vrátili. Ze zvonice svaté Anny sundali a odvezli zvon. Gestapo zastavilo u hájenky Karla Jaitnera. Nebyl doma. Časně ráno odešel do lesa. Gestapáci na něj čekali celý den.Marně. Jaitner se nevrátil ani večer. Z lesa pozoroval jak na něho čekají. Sestra Karla rozsvítila lampu v okně. Bylo to znamení, že hrozí nebezpečí. Později Karel Jaitner řekl: „ Nečekal jsem na příchod gestapáků a odešel do ilegality, ve které jsem setrval až do osvobození republiky. Okamžitému vyrozumění o zatčení škrdlovického hajného (pozn. pisatele šlo o hajného Řádka), na což mě upozornil šstrážm.Havlík, a mému promyšlenému jednání mohu děkovat, že jsem byl zachráněn před jistou smrtí. Krátce po mém odchodu z hájenky, ve které jsem bydlel, přišli gestapáci, aby mě zatkli. Když zjistili, že jsem byl varován…., byla zatčena moje sestra Karla, která byla krátce nato odsouzena německým soudem k trestu smrti. Po odsouzení byla odvezena na Pankrác, kde čekala na svou popravu, čemuž však nedošlo. Sestra byla osvobozena příchodem Rudé armády…“
ZATÝKÁNÍ
V té době byl zatčen i Jaroslav Opat, Adolf Chaloupka a další. Jednomu z hlavních organizátorů protinacistického odboje, Josefu Roučkovi, Němci prostříleli domek kulomety, majitele zatkli. Po zatčení a uvěznění Karly Jaitnerové byla nařízena v hájence pravidelná služba. Jakýkoliv pohyb měla hlásit gestapu. Poslední hlídku zde

KDO VLASTNĚ ZRADIL ?
V rozhovorech o historii obce někteří občané uvedli zcela neskrytě jména hajných a občanů z okolí, kteří se nezapojili do odbojové činnosti. V roce 1944 se k jednomu hajnému vyjádřil změněným jménem i spisovatel Petr Křička ve své básni „Florinka.“ Mj. psal: „..Hajný Šorm?- Ach, to je ten, co v máji/ ruské zběhy zatkl, v lese spící./ Stvůra Fritzova. Kraj celý zná ji./ Padouch, Němcům bratry zrazující / Ničemo!A tebe má mít ráda? (pozn. autora, šlo o psa fenku) Beztoho ji týráš, podlý slouho!/ Na spolupoutníka – kamaráda/ v Praze ještě vzpomínal jsem dlouho.-/ V prosinci mi došla zpráva z domu;/ Šorm už vyřízen je partyzány./ Fritz ho pochválil – a oni k tomu/ přidali mu do břicha tři rány./ Ani moc prý nebudí to vzruchu./ Psu psí smrt! Tak slyšet prý je všude./ A pes Flora, dodávám já v duchu,/ život lidštější mít možná bude. Ve školní kronice se mj. píše: „…Také v naší vesničce se vyskytl případ německé nadutosti, nadlesní O. Pompe navenek velmi uhlazeného chování, ale tělem i duší horlivý stoupenec nacistické myšlenky. Toužil po kariéře a získání si přízně vlivných osob strany. Stal se, až do chvíle svého narukování, vnuceným správcem zdejšího panství se sídlem úředním v Zámku Žďáře. V Cikháji u Pompeů se scházeli němečtí hodnostáři, kteří dobře pohoštěni s růžovou náladou rozjížděli se k svému úřadu. V roce 1940 byli O. Pompem chyceni 2 francouzští zajatci přecházející přes Cikháj, které odvezl do Herálce, kde čekající gestapo vyhublé zajatce vzalo…O. Pompe říkával: „Poslouchejte našich příkazů a povede se vám dobře.“ Tak se stalo, že z jeho podnětu mladý dřevorubec, Jaroslav Popela, byl odeslán nuceně do Říše na praxi odkud jej přivedli kamarádi tak zbídačeného, že 4 měsíce ležel v nemocnici a lékařům dalo mnoho práce než se probral z chorobného stavu….“ Na druhé straně řada občanů ho chválila. Po prosbě je zaměstnal v lese a zabránil tak jejich odchodu do Říše. Z obce odešlo na nucené práce do Říše a vnitrozemí 7 občanů a občanek.
TODTOVA ORGANIZACE A VLASOVCI
Obcí se šířil strach. Za odvlečené a zatčené lesní dělníky přijela do obce Todtova organizace, přicházeli Vlasovci. Občané je však odmítali. Občan Cikháje František Novák mj. řekl: „…Chodili Vlasovci, kteří byli nebezpeční. Otec jim ale nikdy neotevřel….“ Občanka Cikháje Božena Bukáčková řekla: „..Přišli k nám Vlasovci. Byli jen venku. Pamatuji si jak Haman z č. 14 byl z nich vyděšený. Roučka také. Jinak byl odvážný chlap, ale Vlasovců se bál…“ Všichni mínili získávat další informace o spolupráci občanů s partyzány. Občané mlčeli. Mladí i starší se však přátelili s ruskými a polskými zajatci, kteří byli zařazení jako dělníci v Todtově organizaci.

VYPUŠTĚNÍ LIHOVARU VE ŽĎÁŘE
Dne 8. dubna 1945 partyzáni provedli útok proti lihovaru v Zámku Žďáře, 20. dubna 1945 ve Městě Žďáře. O této akci byli občané Cikháje informováni. S trakaři a nádobami pospíchali ke Žďáru, aby nabrali vytékající líh. Během hodiny vyteklo více jak 20 tisíc litrů lihu. V knize „Vzpomínky komisaře partyzánské brigády Mistra Jana Husa Miroslav Pich-Tůma mj. psal: „Mnohem složitější bylo zničení zásobního lihu v Městě Žďáře, k čemuž jsem zprvu nechtěl dát souhlas. Šlo totiž o objekt uprostřed města, kde navíc v té době bylo umístěno kolem dvou stovek nacistických vojáků a silný proti partyzánský oddíl gestapa. Jenže naše ilegální protinacistická organizace na provedení akce trvala. Kdyby k ní nedošlo, poklesla by určitě naše autorita, neboť lidé by se domnívali, že se nacistů bojíme. A tak jsem musel nejen od svého původního rozhodnutí ustoupit, ale nakonec ještě všemu sám velet…“
Při jednom pracovním dnu přišli za lesními dělníky do lesa partyzáni. Přinesli líh a nabízeli ho lesním dělníkům. Společně popili a posléze popěvovali. Složitější bylo dojít domů. Manželky museli své muže odvést domů na sáňkách. Občanka Cikháje Blažena Litochlebové mj. řekla: „Z Protektorátu si pamatuji jak naši tátové pracovali v lese. Jednou je v lese navštívili partyzáni. Přinesli kořalku nebo líh z vypuštěného lihovaru ve Žďáru. Všichni se pěkně napili a byli „namazaní“. Naši drvaři pití nevydrželi. Některé bylo potřeba odvést na sáňkách domů. Pak leželi u nás. Byl to strýc Slámů, Odehnal, Šebek, Koláček a můj tatínek. Strýce Slámovýho jsme dali na slámu, kterou jsme přinesli do světnice. Blažíčka dali ležet do chlívku ke kozy. Pro nás, děcka, to bylo legrační. Přišlo udání. Přijelo gestapo a u nás je kvůli partyzánům vyslýchali. Po světnici chodili jako frajeři. Promenádovali se. Při výslechu však chlapi nic nevěděli. Koláčka odvezli k výslechu do Nového Města na Moravě. Nebylo to nic platné. Ani on nic nevěděl…“
Občan Cikháje František Koláček k tomu řekl: „..V protektorátu otec chodil do lesa. Jednou všichni drvaři seděli na kladách a obědvali. Z ničeho nic k nim přišli partyzáni. Bavili se a pak jim nabídli kořalku nebo líh. Otec nechtěl protože měl nemocný žaludek, ale neubránil se. Řekli mu, že když nechce pít tak je Němec. Tak pil taky. Všichni drvaři se pěkně opili a pak je vozily ženský na sáňkách domů. Otec nemohl udělat ani krok. Většina z nich zůstala ležet u Straků. Byli udáni. Ještě ten den přijelo gestapo a všechny začalo vyslýchat u Straků. Táta nebyl schopen výslechu a tak ho gestapo odvezlo do Nového Města na Moravě.Doma jsme všichni plakali. V Novém Městě ho nechali víc jak týden a vyslýchali ho. Mysleli si, že simuluje. Nařídili zdravotní prohlídku a nechali provést analýzu léků, které bral. Po celkovém rozboru uznali, že má špatný žaludek a pustili ho domů. Po dobu nepřítomnosti otce provedli u nás Němci dvě domovní prohlídky. Pro nás to byly perné chvíle. Musím ale říci, že po tom požití alkoholu se otci žaludek zlepšil…“
DO KATASTRU OBCE PŘIŠLI PARTYZÁNI ODDÍLU VPŘED A KIROV

Za obětavé pomoci hajného Josefa Uhra ze Skelné Huti si, v cikhajském katastru na Šindelním vrchu, vybudovali společný tábor. V knize Svratka z roku 1975 Nikolaj

SOUHRA PARTYZÁNŮ A MÍSTNÍCH OBČANŮ PŘISPĚLA SVOBODĚ


Pamětníci 2. světové války pomalu odcházejí a okolní svět onomu významnému dějinnému období není příliš nakloněn..Je věcí nás, dalších generací, abychom se k těmto událostem znovu a znovu vraceli. Připomínejme si příčiny a podstatu 2. světové války, boj, statečnost a odvahu našich obyvatel za své osvobození. Po válce, vedoucí Polesí Cikháj Alois Havránek, vepsal do obecní kroniky verš: „….i lesy šumí dál…opadalý list mohutných jedlí a buků tvoří živnou půdu mladému dorostu. – Lid tvrdý a houževnatý – toť budoucnost začínající mládím, vytvářená prací, prožívaná pravdou a spravedlností, zanechávající pocit dobře vykonaného díla těm, kteří přijdou později…“ Nezapomínejme!

Text je součástí studijních materiálů zpracovaných Dr. Rud. Hegenbartem. Slouží ke studijním účelům a k možnostem upřesnit události ve 2. světové válce v Cikháji Za doplnění zkušeností děkuje autor občanům
Použité zdroje:
1) Vyprávění občanů Cikháj
2) Zarevo na Vysočině (kniha v ruském jazyce)
3) Vyprávění hajných Adolfa Hamana a Karla Jaitnera
4) M. Pich- Tůma: Vzpomínky komisaře partyzánské brigády M. J. Husa
5) Vyprávění partyzánského velitele oddílu Vpřed N. Melničuka – Orla
6) Školní a obecní kronika Cikháje
Fotografie:
1) Archiv dr. R. Hegenbarta
2) N. Chimič z dokumentů o partyzánské brigádě M. J. Hus
Náhledy fotografií ze složky Lidé pod žákovou horou
Komentáře
Přehled komentářů
Picha,Tuma a nebo Valis pane Hegenbart on tech jmen mnel po vice.hlavni je ze byl spojovatelem s prazskou uradovnou gestapa vedenou hauptsturmfuhrerem ss Willi Leimerem.
Re: o partyzanech
(martin, 3. 1. 2014 15:44)nějaký podklad pro Vaše tvrzení, kniha, archiv či snad web? Tahle jste to pěkně konstatoval, ale tady rádi uvítáme i nějaký ten argument. V žádném případě nezpochybňuji Vaše tvrzení, ale rád si počtu.
Re: o partyzanech
(Christen, 3. 1. 2014 17:36)ta kniha se jmenuje partyzanska odysea a osud Very Pilarove vydano v Praze 2012.
Re: Re: o partyzanech
(martin, 3. 1. 2014 19:22)díky, tak to se po ní podívám, dosud jsem nečetl
Lidé stateční a ti druzí
(Karel Bohdálek, 18. 7. 2010 19:27)Je fajn vědět o někom co také čte knížku Lidé stateční a ti druzí... Mám ji od svého dědy a také u mě tato kniha vždy provokovala zájem dovědět se o těch lidech a místech něco více... Proto jsem se také dostal až na stránky spolku a musím říct, že jsem opravdu rád za informace, které zde získám. Článek dr. Hegenbarta k nim rozhodně patřil a uvítal bych další zajímavosti konkrétně o působení partyzánské brigády M.J.Husa na Cikháji a vůbec na Vysočině. Díky.
zmínka
(petr matoušek, 24. 11. 2009 23:07)poprvé jsem i těchto událostech věfěl až¨když jsem si přečetl knížku lidé stateční a ti druzí. čtu jí několikrát do roka a vždy se na netu živě zajímám o osudy lidí z knížky ke svému velkému pořekvapení tam píšou i o mých předcích ze slavětína. velmi pěkná internetová stránka.
hájenka
(Martin, 26. 6. 2008 20:14)
Zmínku o hájence u lese najdete zde
http://www.cikhaj.cz/archiv04.htm
a o domu p. Vajce je zmínka i u nás na webu
https://vets.estranky.cz/clanky/vpm-okres-zdar-nad-sazavou/cikhaj
hájenka
(NeciX, 26. 6. 2008 20:09)Trochu se o události v Cikháji zajímám a rád bych věděl ,kde se dnes nachází Jaitnerova hájenka a Vajsův dům..Děkuji za odpověď
o partyzanech
(Christen, 3. 1. 2014 14:42)