I letos vzpomeneme 2. světovou válku
I letos vzpomeneme 2. světovou válku
V májových dnech se sejdou občané znovu u Památníku odboje v Cikháji . Připomenou příčiny porušení Versaillské smlouvy z roku 1919 německými kruhy, mnichovský diktát z roku 1938, následnou okupaci našich zemí fašistickými vojsky v březnu 1939, utrpení vlastenců v protektorátu Čechy a Morava, ale také obrovskou osvobozovací úlohu armády Sovětského svazu, jeho utrpení.
Před více jak 70 ti léty, po vpádu německých vojsk do zemí Evropy a Sovětského svazu, prohlásil tehdejší předseda vlády Velké Británie Winston Churchill, , mj. :
„Hitler, to je zlověstné monstrum, nenasytný ve svém dychtění po krvi a loupení. Nespokojil se s tím, že se celá Evropa ocitá pod jeho botou nebo ze strachu se musí poníženě plazit před ním. Nyní chce pokračovat v započatých jatkách a pustošení na nekonečných prostorách Ruska a Asie. Strašlivá vojenská mašinerie, kterou jsme my a ostatní část civilizovaného světa tak hloupě a tak ledabyle, tak nesmyslně dovolili nacistickým gangsterům postupně rok za rokem vytvořit z ničeho….Ta musí drtit lidské životy, bořit obydlí a ničit lidská práva milionů lidí. ,A navíc je ji ještě nutno krmit lidskými těly, ale rovněž naftou, takže tento krvežíznivec, nasměřoval své mechanizované armády na nová pole masakrů, loupení, pustošení. Bez ohledu na to, jak chudobní jsou ruští rolníci, dělníci, vojáci, on si zamanul zbavit je jejich vezdejšího chleba… nad propastí lidské degradace vlaje ďábelský emblém hákového kříže….“
V jedné básni E. Konečné z Olomouce se praví:
„Říkali: Jsme tady, abychom světu vládli./ Vraždili, mučili, kradli,/ Nebe a radost, slunce a jas v popelu/ zadupali,/ Smích, lásku, čas, červánky/ Krví zbarvili,/ Nechali tmu pro všechny, /co ještě žili/ Jen sebe určili k nadvládě/ Potom již bylo nasnadě Pozvednout bič./
Až čas se naplnil/ porážku svou neuznali./ Nepřipustili své omyly./ Schovaní na smetišti dějin doutnají. /Bděte. Oni již tady jednou byli!“
Ve 2. světové válce našlo smrt téměř 60 milionů obyvatel planety, 360 tisíc Čechoslováků, z nichž 200 tisíc zemřelo v policejních věznicích a koncentračních táborech. Zatčeno bylo 11 občanů malé obce Cikháj, z nichž většina byla odsouzena k trestu smrti. V touze po světové nadvládě prováděli fašisté neslýchaná zvěrstva proti lidskosti, proti míru, demokracii. Řádění fašistických hord a gestapa směřovalo k vyhubení a fyzickému vyhlazení českého národa, Slovanů vůbec.
Dnes si jen těžce představujeme brutální scény zatýkání, zoufalství klečících spoluobčanů. Prosili o slitování, aniž našli odezvu. V zápětí byli odvedeni do koncentračního tábora k mučení, k popravě a jejich domov zapálen. Neštítili se zatýkat ženy a odvádět matky od svých malých dětí. Zkušenosti z obce Cikháj jsou toho dokladem.
Naše občany si připomeneme s úctou. Vzpomeneme na jejich odhodlání, statečnost, na jejich radost z osvobození před 67 léty. Připomeneme si přání žít v sociálně spravedlivé společnosti bez hospodářských a politických krizí, bez stálé úzkosti o zítřek, bez strachu z toho, co přijde. Obec Cikháj byla osvobozena 5. května 1945 povstáním místních občanů a partyzánů. Dne 10. května přijel do obce první voják Rudé armády. Dne 12. května 1945 vstoupila do obce Rumunská armáda. Čistila prostor od zbytků fašistických vojsk.
Generál Ludvík Svoboda, hrdina bojů 2. světové války mj. řekl: „ Hrůzy války a jejich následky doufám naučily myslící, vědoucí lidi v Evropě a na celém světě, že pravá lidskost a blaho člověčenstva záleží v práci a jejich kulturních výtěžcích.“
Akademik Zdeněk Nejedlý v roce 1946 mj. řekl: „…Na naše hrdiny se díváme ne se shovívavostí, jako něco dávno odbytého, ale s obdivem a láskou za všechnu tu jejich krásnou a obětavou práci pro lid, pro národ….můžeme se ctí a přímo, s nesklopenýma ani všelikam bloudícíma očima podívat se do tváře všemu tomu velikému, co je skryto v českých dějinách a co si náš lid zachoval jako drahocenné dědictví, jako živou tradici národa až dodnes….nemáme větší touhy, než abychom, opřeni o toto velké dědictví a zapojeni do velkých dějů dneška, dále vedli tuto tradici i po nových cestách a za novými cíli, k prospěchu, ke cti a radosti našeho lidu i celého národa.“
Snažme se sdílet historická fakta, pochopit sdělení osobností. Slibme si, že naše národní dějiny, hrdiny 2. světové války, bohatýry vědy, techniky, kultury a práce, poctivé občany, vlastence z našich vesniček a měst nevymažeme nikdy z našich srdcí, ale naopak budeme rozvíjet jejich odkaz.
Dr. Rudolf Hegenbart